Je tu další kapitola Život si nevybereš. První kapitola z Kiri, takže: Sláva! Ano, člověk se musí umět sám pochválit. Pokud by to někomu nedošlo (Všem... :D) tak je to o Ameyuri Ringo. Není to nic moc... ale, alespoň něco, ne? :D
Narodila jsem se.
Položil mě do železné kolébky.
A já neplakala
*
Je mi rok.
Hrála jsem si s dřevěným mečem.
Dal mi skutečný.
*
Jsou mi dva.
Uměla jsem chodit.
Donutil mě běhat.
*
Jsou mi tři.
Chci dívčí šaty.
Dostanu drátěnou košili.
*
Jsou mi čtyři. Otec mě odveze daleko od domu.
„Jestli se nedokážeš vrátit, nejsi moje dcera.“
A já se vracím.
*
Je mi pět. Dá mi do rukou slepici.
„Jestli ji nedokážeš zabít, nejsi moje dcera.“
Zlomím jí vaz.
*
Je mi šest. Podá mi luk.
„Jestli netrefíš tamto jablko, nejsi moje dcera.“
Šíp prorazí jádřinec.
*
Je mi sedm. Dostanu meč.
„Poraz ho, jinak nejsi moje dcera.“
Když zakopne, vrazím mu nůž do zad.
*
Je mi osm. Nic.
„Zlom si ruku, ať se naučíš snášet bolest, jinak nejsi moje
dcera.“
Dám ji do dveří a bouchnu. Slyším jak se kosti drtí.
*
Je mi devět. Hodí mi sekeru.
„Do večera pokácej dvacet stromů, jinak nejsi moje dcera.“
Domů se vracím se zkrvavenými dlaněmi.
*
Je mi deset.
„Chytni toho zloděje, co nás vykradl, živého.“
Ještě dlouho slyším jeho křik.
*
Je mi jedenáct. Mečem mi usekne vlasy.
„Lpění na kráse je špatné.“
A já mlčím.
*
Je mi dvanáct. Dá mi do ruky pohár.
„Vypij to.“
Trvá mi měsíc, než se zotavím.
*
Je mi třináct. Ukáže na skupinu mužů.
„Přemoz je.“
Krev teče proudem.
*
Je mi čtrnáct.
„Znič co je ti nejdražší.“
A já ho zabíjím.
*
Je mi patnáct. Jsem sama.
Pes bez svého pána.
Možná si nezasloužím být jeho dcera.
*
Je mi šestnáct. Jsem jednou ze sedmi mlžných rytířů.
„Zabij je,“ říká můj pán v masce.
A já poslouchám.
Jass
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář :D Alespoň doufám, že je za co děkovat... Ale jak mi nedávno někdo řekl, vždycky je za co děkovat, takže díky!