Černá Holubice (SasuHina)

Někdo si tu přál SasuHina a protože ho mám ráda, rozhodla jsem se něco sesmolit a protože deviantart mě vždycky podpoří procházela jsem obrázky, které jsem si dala mezi oblíbené. Takže to tu máme, povídek mám rozpracovaných nespočet jen je dokončit, takže trpělivost, vím, že jsem teď měla dlouhou pauzu a pokusím, se toho přidat co nejvíc než odjedu na tábor, bohužel ke své smůle nemám tak úplně volno, takže neslibuju zázraky.

Orochimaru je tvrdý pán. „Získej si důvěru dědičky rodu Hyuuga, sveď ji, pošpiň ji a pak ji přiveď sem ke mně. S její pomocí se dostanu Hiashimu pod kůži. Se sílou Hyuugů dokážu mnohé.“

Jeho slova mi stále znějí v hlavě. Do teď vidím jeho šílený úsměv, vím, co ti chce udělat, princezno. Tvoji důvěru už jsem získal, dávno. A teď tě špiním. Sněhově bílá pleť rudne pod mými doteky. Tisknu tě příliš pevně, ale já už nemůžu, nemám tu něhu co ty. Černá holubice pod mými prsty. Slastně přivíráš oči, pootevřené rty, ze kterých vychází mé jméno. Teď svého rozhodnutí nelituješ, ale co za chvíli? Sladká nevinná princezno. Tvoje tiché dojemné steny, jako by ses bála sama sebe, svých reakcí. A já jen znovu vstoupím a ty znovu zasténáš.

Proč jsi předtím řekla ano, princezno? Seděli jsme vedle sebe. Rukou jsem ti pohladil nahou nohu. Moje ruka zůstala na tvém koleni. Pod yukatou. Zeptal jsem se; chceš mě, princezno? Proč jsi neodmítla? Odvedlas mě za ruku do své komnaty. Shodila jsi yukatu a stála přede mnou jen v krátké bílé košilce. Šokovaně jsem stál, jako mramorová socha. Tvoje ruce se mě jemně dotýkaly a já před tebou stál nahý. Chytila jsi mě za ruce, ty tvoje se v mých snadno ztratily. Hedvábí oproti mozolům. Sedla sis na postel přede mně a jemně mě pohladila a znovu. Jen jsem se díval, neschopen pohybu. Tvrdnul jsem a tys mě tam políbila. Copak tohle se učí princezny? Vzalas mě do svých horkých úst a já tě chvíli nechal. Proč se tak snažíš? Strčil jsem tě do prsou. Spadla jsi na postel a roztáhla jsi nohy. Proč jsi vůbec neváhala, princezno? Proč ses nelekla? Proč si neutekla? Proč tvoje laní oči nezalili slzy?

Nechalas mě si na tebe lehnout. Rozvázat ti šněrování košile. Odhalit další tvoji část. Líbal jsem tě na tvoji bledou pleť a ona postupně červenala. Rudla. Strhnul jsem z tebe košili a ty jsi pode mnou ležela oblečená jen ve svém ruměnci. Teď už bylo pozdě na to říct dost, princezno. Rukou jsi mě nejistě pohladila po tváři. Tak něžně. Zastavila ses u koutku mých úst a já tě krátce kousl do prstu. Jen ses usmála. Proč se mě nebojíš? A já do tebe poprvé vstoupil. Bez varování. Bez přípravy. Cítil jsem, jak jsem tě protrhl. Pošpinil. A ty jsi mě očišťovala.

Modravé provazce tvých vlasů mi utíkají mezi prsty. Protékají jako voda. Jako krev. Levandulovýma očima se zaklesneš do těch mých. Leknu se toho, co v nich vidím. Ten cit. Ty mě miluješ? Jak by mě mohl někdo milovat? Cítím, jak mi po tváři stéká slza. Než ji stihnu setřít, slíbáš ji svými malými rtíky. Políbíš mě, tak sladce, jemně, opatrně. Hladíš mé rozpraskané rty svými hladkými. Utišuješ. Nebo prosíš. Já na tvou něžnost odpovím hrubým odtržením tvých rtů od sebe. Zajíkneš se, když tě znásilňuju svým jazykem. A přesto zvlhneš ještě víc. Vnořím se hlouběji do tebe. Jazykem ti v krku dusím steny.

Tvoje kůže se propaluje do mojí, cítím každý tvůj dotek. Každý tvůj nádech. Naše těla, která do sebe zapadají. Tvoje ňadra, větší než by na tvůj věk měla být, se vzdouvají proti mně. Tvoje měkkost proti mé tvrdosti. Tvá ňadra s růžovými vrcholky proti mým svalům a šlachám. Pevně ti svírám boky. Třeme se o sebe. Vrcholky ti tvrdnou, jako poupátka. Kdy vykveteš? Sténáš mi do jazyka. Jsi ještě holčička. A já se do tebe pohřbívám.

Působíš tak křehce a já jsem ten, kdo tě rozbíjí. Kdy praskneš? Štíhlé prsty, kterými svíráš má ramena. Jemné ruce princezny. Bledé nohy obtočené kolem mých zad. Jsou tak hubené. Co jíš, princezno? Tiskneš mě do sebe, pečetíš svůj osud. Zaklesnuté kotníky, paty zabořené do mých zad. Co vlastně chceš, princezno, proč tak tlačíš? Proč chceš být znesvěcená? Tvrdě do tebe přirážím. A ty mě koušeš do rtu. Jen se nestyď a zasténej, princezno.

Hořící hedvábí tvého těla. Spaluješ mě, princezno. Hoříš. A já hořím taky. Vůně a chuť tvojí kůže. Jsi pode mnou tak maličká, ale chutnáš jako žena. Kuličky potu se ti koulejí po těle. Odshora dolů, gravitace funguje. Kuličky vonící po santalu. A po tobě. Tvoje vůně mi zahlcuje nos. Ruce i jazyk klouzají po tvém zpoceném těle. Můj penis klouzá ve tvém zvlhlém těle. Vykleneš se, odtrhneš naše rty. Tvůj sten se rozlehne komnatou. Proč mě tak chceš, princezno? Snad mě nemiluješ?

Zvrátíš hlavu dozadu. Ladná křivka tvého krku. Labuť. Sevřeš mě pevněji, cítím půlměsíčky tvých nehtů. Proč mě nechceš pustit, princezno? Vykřikneš. Vidím uvolnění v tvém obličeji. Mír. Tvůj jemný úsměv na rudých rtech. Máš rty jako jahody. Tohle nesmí být láska. A pak už padám. Moje vědomí se točí. Proudím do tebe. Do tvého těsného lůna. Hořícího nitra. Stanu se součástí tebe, ale já se tohle nezasloužím, princezno.

Obejmu tě a přetáhnu přes nás deku. Chci tě zakrýt před světem, princezno. Cítím, jak v mém objetí usínáš. Tvoje mělké vzdechy. Tvé objetí trochu povolí. Teď by měl přijít ten čas, kdy tě unesu. Nesmím tě milovat. Už tvrdě spíš. Proč se usmíváš ze spaní, princezno? Co se ti zdá? Proč tvoje vlasy rozprostřené po polštáři vypadají jako oceán? Proč to musíš být ty a ne nějaká jiná?

Odhrnu měkkou deku. Vstanu z vyhřáté postele. Tvého vřelého objetí. Jen se na tebe dívám. Křehké ptáčátko. Chci tě chránit. Poodejdu a obléknu se. Opatrně tě obleču do yukaty, jsi jako panenka. Zvednu tě do náruče, jen se ke mně přitulíš. Proč jsi tak důvěřivá, princezno? Tím dotykem se mi to všechno vrací, tvoje oči upřené do mých, moje ruka vpletená do tvých vlasů barvy moře. Tohle ti nemůžu udělat. Tohle nepůjde, princezno. Položím tě zpět do postele, pečlivě přikryju dekou. Odejdu, se mnou bys nebyla v bezpečí, Orochimaru si mě najde. Pravděpodobně i zabije. Musím tě opustit a tak odcházím. Ve dveřích se otočím. Proč šmátráš vedle sebe? Proč mě hledáš, princezno? Měla by sis najít prince, ne shinobiho, který je o deset let starší než ty. Prince, aby pohádka skončila tak, jak má.

„Spi sladce, princezno.“ Po tváři mi steče slza, ale tentokrát si ji musím setřít sám.

Inspirativní obrázek, hrozně se mi líbí a povídku jsem měla v plánu napsat už dlouho...

Ero-Jass