Omlouvám se za přerušení - opět, ale tak nějak jsem zklouzla do deprese. Že moje povídky stojí za houby jsem věděla vždycky... Ale poslední dobou mám pocit, že je to ještě horší, pořád mám myšlenky typu Jak jsem to sakra vůbec mohla napsat?! Navíc mám teď poslední týden ve škole a je docela makačka si u všech učitelů vyjednat ucházející známky :P Asi budu ráda, když nepropadnu... Co se týče rodinných vztahů, tak to taky není zrovna idilka. A navíc se nějak moc poddávám melancholickým vzpomínkám - aneb jak bych chtěla vrátit čas. Na tenhle popud taky začala vznikat povídka , kterou jsem zatím pracovně nazvala "Strach z doteků", jde to pomalu, ale od srdce... A myslím, že by se to mohlo líbit, je to tak nějak realističtější než moje obvyklé povídky. Možná je to tím, že jsem teď četla Černobílý svět a jeho poračování Monochroní svět do miraelli, je to fakt boží, takže neváhejte a čtěte :D Už se těším na Spektrální... Tímto jsem asi splnila všechny body ze svého pomyslného seznamu a jdu se šprtat. *utírá si jedinou slzu, která jí skanula po tváři a jemně popotáhne nosem*
Jass
Chápu měla jsem to stejné, ale hlavně chci dalši povidky, až te prijde navštívit paní "můza" (nejlepe na SasuHina) :D
OdpovědětVymazatDíky za podporu, tohle je popravdě přesně to, co teď potřebuju, musím přestat číst poídky od miraelli, to se pak nemůžu diit, že mi včechno co napíšu přijde... no, radši nebudu komentovat :D Každopádně SasuHina je nejlepší, jen sepsat něco normálního, jsem teď na Krétě, tak doufám, že mě to aspoň trochu tak nějak... opraví :D
Vymazat