Nic není takové jaké se zdá být

Omlouvám se za delší odmlku, ale prostě jsem nebyla schopná dotáhnout žádnou povídku do konce, s jejich začátky jsem strašně spokojená, ale... prostě než stihnu něco dokončit dostanu nový nápad a přeskakuju od jednoho k druhému, proto jsem napsala tohle... Pořád nem, jestli se to dá prezentovat jako povídky, ale co... Na motivy tohoto asi vznikne povídka na pokračování i když to nebude úplně stejné a bude tam jen část těch párů a vůbec nevím, jak to skončí... Snad se vám bude líbit :D

Láska je jako kaštan, tvrdila vždycky Tenten. Nic není krásnějšího než čerstvě vyloupnutý kaštan, vlhký ještě z pohodlné skořápky, díky čemuž se krásně leskne. Nejkrásněji v koupeli ze slunečních paprsků. Ve vlnách se na něm vystřídají snad všechny odstíny hnědé oddělené nevyzpytatelnými čárami jen o krapet světlejšími. Postupně ale vysychá a odírá se příliš častým nošením v kapse. A po nějaké době už se na ten zprvu tak krásný, nyní svraštělý matný kaštan nemůžete ani podívat. A tak ho zahodíte.

Po Shinově prvním nesmělém polibku to však už nikdy nezmínila.

*

Ino vždycky věřila, že jednou najde toho pravého, který ji bude milovat stejně jako ona jeho. Nad každou marnou platonickou láskou proto vždy jen mávla rukou, její srdce vyšlo nezraněné. Mezi tolika lidmi na světě přece musí existovat alespoň jeden jediný a ona ho potká. Věděla to. Nikdy jí ale nenapadlo, že by to mohl být její nepřítel. A proto, když stála proti nezvykle tichému Sabaku no Kankurovi se roboticky otočila a se zamženým zrakem a zlomeným srdcem odešla.

Nemohla vědět, že muž s ostrým jazykem, kterého políbila dřív, než jí řekl své jméno, bojoval ve válce na opačné straně. Dala mu všechno a všechno dostala. Posledním vzájemným darem byla pravda.

*

Sakura milovala Sasukeho stejně jistě, jako Barbie miluje Kena. Víte, že ať se stane cokoli, skončí spolu. Aspoň to si myslela. Schovávala si pro něj první polibek i panenství a každý rok mu poslala valentýnku. Věřila ve svého prince na bílém koni, jako každá naivní školačka. Ale Sakura už nebyla malá holčička, šla do války. Nejdříve ztrácela chakru, pak krev a nakonec panenství. Zbrkle se vrhla proti Kimimarovi, až pozdě jí došlo, že na něj její techniky neplatí. Její drtivý úder si nedokázal poradit s jeho pevnými kostmi. Nechal ji ležet v hromadě kostí se zkrvavenými stehny. Proč jí nechal život, i první polibek nepochopila. Neměla sílu, jen ležela, bez snahy cokoli zakrýt. K čemu? Doufala, že pro jednou se její lékařská intuice mílí, neměla dostatek chakry, aby sobě zabila Kimimarovo semeno.

Rock Lee se marně pokoušel poskládat její rozpadlé nitro.

*

Hanabi nikdy nebyla romantička, a tak když jí otec oznámil úmysl provdat ji za Sabaku no Gaaru neprotestovala. Ostatně, kdo by odmítl takovou partiii. Teprve, když Gaaru uviděla stát před oltářem, jí došlo, že je možná součástí toho nejpřeslazenějšího klišé, krásný a tajemný princ stál přímo před oltářem. Stoprocentně jistá si byla, když mu po půl roce, s levandulovýma očima zarytýma do země, řekla, že ho miluje. Něžně jí obemkl bradu štíhlými studenými prsty a políbil ji jako nikdy.

Teprve tehdy se skutečně milovali.

*

Neji umíral a Karin byla jen jedna z přihlížejícího davu. Nemohla mu pomoct, zranění bylo příliš vážné, život vytékající proudem pod Hinatinou dlaní. Vždycky si myslela, že miluje Sasukeho, ale když se tak dívala do skelnatějících levandulových očí ztrácela svoji jistotu. Co byla láska? Nikdy se na to sama sebe nezeptala. Její noha udělala ztěžka první krok, pak už to šlo snadno, klekla si k plačící Hinatě a sevřela Nejiho druhou ulepenou ruku, pot a bahno. Upřel na ní mdlý překvapený pohled, ale pak namáhavě vytvořil unavený úsměv. Karin se rozhodla. Zemřela pro něj. Ani nevěděla proč.

*

Isaribi nikdy nevěřila, že by jí, kvůli jejímu postižení, jak tomu říkala, mohl někdo chtít. Ani skvělé léčitelce Tsunade se nepodařilo, její „vylepšenou“ genetiku změnit. Když Kiba prohlásil, že má ryby rád, zrudla do odstínu hodného Hinaty a nevěřícně na něj vykulila oči. Štěkavě se smál a políbil ji na strnulou tvář. Trvalo dlouho, než mu uvěřila, že psi mají prostě ryby rádi. Kiba jí to rád a s nasazením znovu a znovu dokazoval.

*

Přesto, že Shiho patřila, k nejlepším mozkům Konohy, nikdy ji nenapadlo, že je jednou ze Shikamarových figurek. Všechno docvaklo na své místo, až když oba prohráli, oba ztratili to, co nikdy neměli. Shiho jeho a Shikamaru Temari. Shiho nebyla královna a Shikamaru nebyl král. Vrátil se k ní pro útěchu, ale ona stejně věděla, že s ní není. Jeho mysl už se nevznášela u oblaků, tentokrát ležel v horkém písku Suny. Shiho opravdu nesnášela shogi a písek…

*

Temari vyrostla s dvěma bratry, přítele na vrch už opravdu nepotřebuje, děkuji pěkně, říkala nahlas. Potichu však přemýšlela o snědé pleti rusovlasé Karui.

*

Ebisu si opravdu myslel, že je Deidara žena… 

Jass