Jedno dvojité drabble (200 slov), postavy tak nějak vyplývají, asi k tomu není co říct, je to to co jsem vám slíbila, že napíšu ve vlaku ;) A jo, jsem rejpal, kdo čte mangu ví :(
O sebeobětování jsem nikdy moc neuvažoval. Ale teď, asi má
smysl umřít pro někoho koho milujete. A já ji miluji. Nejdřív jsem ji
nenáviděl, ale dokázala si najít cestu k mému srdci, byla pro mě jako
sestra. Pak přišlo uvědomění, že to co cítím, by bratr k sestře, nikdy
necítil. Nikdy bych neměl přemýšlet o půvabné křivce jejího krku zakryté
inkoustovými vlasy, o perleťových očích, rudých rtících, nebo její jemné saténové
pokožce. Bratr by si nikdy nepředstavoval svoji sestru nahou, sestru sténající
pod sebou, sestru, které se smí dotknout všude. I přes to, že to není moje
sestra, ale sestřenice tohle není správné, tyhle představy nejsou správné. A
proto jsem skočil. Nemůžu bez ní žít a vím to. Vím, že bych se neudržel, že bych
jí to řekl, že bych bez ní zemřel, jako květina bez vody a slunce. Už teď
usychám. Tenhle svět není pro nás, musím ji opustit a udělám to pro ni. Ona
může žít, může být šťastná, já na ni nahoře počkám. Kůly mi projely tělem,
poslední co jsem viděl, byly její nevěřícné oči. Perleťové oči. Zalily se
slzami. A pak už jen světlo na konci tunelu. Nikdy jsem ti neřekl pravdu, je to
tak lepší.
Jass
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář :D Alespoň doufám, že je za co děkovat... Ale jak mi nedávno někdo řekl, vždycky je za co děkovat, takže díky!