Dlouho jsem nevěděla co s tím (asi tak 30 min... XD), ale nakonec jsem se rozhodla zařadit to mezi Střípky. Tentokrát je to o... neschopnosti psát. Není to nic moc, prostě jen to zoufalství.
Sedím.
Chci psát.
Přímo hledím.
Nechci vám lhát.
Jak tu tak sedím.
S okousanými nehty.
Z okna hledím.
Čtu ty svý žblebty.
A tak zírám.
Nevím jak dál.
Dát tomu rám.
Kdo by se bál?
Hmm…
Já.
Sedím.
Kousání nehtů i kůže.
Už nemám co.
Co s tím kdo zmůže.
Proč? Kdy? Co?
Sedím…
Jass
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář :D Alespoň doufám, že je za co děkovat... Ale jak mi nedávno někdo řekl, vždycky je za co děkovat, takže díky!