Skrytá

Fajn, je tu další část střípků (tuším, že čtvrtá, ale nechci kecat...). Aneb je tu můj sonet o kterém vám stále slibuji, že ho sem přidám, není to zdaleka tak dokonalé, jak bych chtěla, ale už mě ty neustálé škrtance přestávají bavit, takže sem s tím! Tahle část je o studu a ztrátě iluzí, tak bych to asi nejlépe specifikovala, a také mé lásce k noci :D.

Když schovaná jsem v tvé náruči,
ta touha skopnout těsné boty.
Vždyť ty, noci, přece nemáš oči.
Tančit, točit se, to dovolíš mi, ty.

Co ještě skrýváš ve svých hlubinách,
mohli by to být zloděj, násilník, či vrah?
Pro tebe, já překonám svůj strach,
vždyť těla všech rozpadnou se v prach.

Zakryješ mě svým hvězdným hávem,
vrtkavá je však tvá ochranná ruka,
ale to je to, co mám na tobě rád(a).

Nevidíc, můžu snít, tak ze Země mě vem.
Létat chci na křídlech víly či draka,
tak proč všichni ničí můj snový hrad.

Jass