Nikdo tě nezabije líp, než já (HidaSaku)

Pokud bych měla tuhle povídku někomu věnovat, bylo by to ItachiUchiha.x, teď jenom doufám, že jsem  to nespletla a byla to ona, kdo v diskuzi o tom, jak dopadne láska v Narutovi navrhl, HidaSaku, protože by chtěl vidět ještě brutálnější Sakuru, popravdě, asi se mi to úplně napsat nepodařilo, ale řekněme že se Sakura jednoho krásného dne probudí a uvědomí si, jak nesnáší růžovou, měla to být romantica, ale ze začátku je to jednoznačně humor (až parodie), později i špetka romantiky... nechť se líbí :D

Sotva se probudila, udeřila jí do nosu ta jarní atmosféra, sluníčko, ptáčci cvrlikají, Sakura měla chuť do něčeho praštit. Potřásla hlavou, nemělo by jí to dělat spíš radost? Tohle, rozhodně ne? Měla chuť zavrtat se zpátky do postele, ale najednou jí přišla moc teplá, měkká a moc… růžová. Nečekala by, že někdy řekne, že je něco moc růžové, protože té není nikdy dost. Rozespale si stoupla před šatník a upřeně se do něj koukala, měla pocit, jako by se probudila do nějakého špatného vtipu. Samá červená, růžová… Ale vždyť ji přece vždycky měla ráda, tak co se to najednou děje? Prohrabávala se skříní a najednou narazila na svůj halloweenový kostým, šla za čarodějnici, výjimečně žádná růžová, byl to opak jejího běžného oblečení, černá kožená minisukně a něco co připomínalo korzet, kriticky se podívala na svůj hrudník, oblékla si to, i když zbytek doplňků jako tajemný plášť, špičatý klobouk a umělé bradavice vynechala. Konečně spokojená vyšla ven. A co čert nechtěl, hned na dalším rohu potkala Naruta.

„Ahoj, Sakura-chan, nechtěla bys-“

„Ne, nechtěla!“

„Ale vždyť-“

Sakura už na nic nečekala a rozhodla se svojí ranní špatnou náladu vybít na Narutovi, ubalila mu takovou, že málem zjistil přesné složení jádra země.

(Když se jim ho asi o půl hodiny později podařilo Naruta vytáhnout, blekotal něco o tom, že se jí přece jen chtěl zeptat, jestli zase nezkusí ukecat Sasukeho, aby se vrátil domů.)

Nakvašeně odkráčela, takhle to trvalo hodnou chvíli, složení jádra poznal i Lee (Řekl mi přece, abych mu ukázala svoji sílu mládí!), Shino (Ten jeho pohled mě štve, určitě mě chtěl uřknout!), Kiba (Dělal mi za zády opičky!), Neji (Řekl, že mým osudem je zřejmě zabít polovinu vesnice!), Shikamaru (Řekl, že tamten mrak vypadá skoro jako moje hlava!), Choji (Řekl, že poslední dobou jsem pálivá skoro jako jeho oblíbené chilli), Ino (vysoké čelo…), Hinata (Dlouho neomdlela, tak jsem jí chtěla pomoct…), Kakashi (Ty jeho perverznosti!), Sai (To ani nebudu opakovat!), Tenten (Po tom, co jsem praštila s Nejim po mě chtěla hodit kunai…), když to zkusila i na Tsunade (Kde jste vzala to saké?!), bylo rozhodnuto, že pošlou Sakuru na misi. Tsunade dlouho zvažovala kam a nakonec se rozhodla, že infiltrace Akatsuki by mohla být přesně to správné, třeba ji tam i naučí zvládat tu její agresi, a tak se Sakura vydala k Akatsuki.

Nějakou dobu jí trvalo, než je našla, ale nakonec se jí to povedlo…

„A jak můžeme vědět, že ti můžeme věřit?“

„Člověk co má vlasy jako ty nemůže být správný zloduch,“ prohlásil Deidara.

A za pár vteřin podnikl Deidara cestu do středu země. „To říká ten pravej,“ odfrkla si. „Ještě nějaké námitky?“

Chvíli bylo ticho. „Praštíš mě taky?“ ozval se Hidan.

Sakura mu pochopitelně vyhověla a za chvíli už slyšeli ze dna kráteru, „to je ale nádherná bolest!“

„Dobře, berem tě,“ prohlásil Pein.

„Konečně nějaká další holka, zločin očividně není v módě,“ usmála se Konan.

„Ale nezapomeň, že seš mojí dlužnicí, protože ten, kdo bude Deidarovi zpravovat nos, budu já,“ zasmušil se Sasori a bylo rozhodnuto.

Akatsuki mají nového člena.

Zezačátku plnila Sakura poctivě svoje povinnosti a zásobovala Konohu o tom co Akatsuki chystají, jaké peče Konan nejraději cukroví, jak se Zetsu hádá sám se sebou a o tom, že Deidaru nejvíc naštve, když mu přebarvíte gumičku na růžovo.

Postupem času se jí ale u Akatsuki začínalo čím dál víc líbit, Konan se jí povídalo daleko lépe než s Ino a Hidanovi se líbilo, když ho mlátila, Itachiho tu měla na koukání místo Sasukeho, Kisame hrál prvotřídně piškvorky a to nemluvím o Sasoriho loutkovém divadle.

Zkrátka a dobře se Sakura rozhodla, že na Konohu kašle. Jak tak čas ubíhal, začaly se vztahy prohlubovat, některé více, některé méně.

Jednou za ní přišel Hidan se zvláštní otázkou. (U Sakury pokoji…)

„Nechtěla by ses dát k Jashinistům? Je to děsně výhodný a s tvojí párou, by z tebe byla sakra skvělá kněžka.“

„Vážně si to myslíš?“ zeptala se Sakura polichoceně.

„Tak jako ty mě nikdy nikdo nezmlátil.“

„Ty se mnou flirtuješ?“

„Co myslíš?“

„Rozhodně.“

„V tom případě ano, jak si zatím vedu?“

„Jde ti to dobře,“ zavrněla a posadila se mu obkročmo na klín. „Pokračuj.“

„Když jsi mě poprvé praštila, byla to taková slast, že jsem se toho nemohl nabažit, toužil jsem jen po tom, abys to k*rva udělala znovu.“

Rozepla mu plášť a kousla ho do krku, „Pokračuj, vzrušuje mě to,“ přitiskla se k němu pánví.

„A tys to dělala, ale já k*rva věděl, že nikdy nebudu mít dost,“ ruce už měl dávno pod minisukní a tiskl si její boky blíž k sobě.

Sakura zasténala a posela mu krk několika kousanci.

„A ze mě se stal závislák, závislák na tobě a na tvém jashinovském umění.“

Škádlení už ho zřejmě přestalo bavit, přitáhl si ji k sobě a tvrdě ji políbil, nebyla v tom ani špetka jemnosti, kousl ji do rtu a ona mu to oplatila. Povalil ji na postel, ještě chvíli se líbali a pak se Hidan začal přesouvat, kousl jí do nosu, ušního lalůčku i do obou drobných ňader. Bolelo to, ale ta bolest byla příjemná, ani hodiny hlazení a mazlení by ji nemohly tolik vzrušit. Hidan byl opravdu mistr ve svém oboru, když skončili, byla naprosto zničená a zároveň plná energie. Vstala a začala se oblékat, sukně, korzet a plášť s červenými mráčky přes ramena, žádné spodní prádlo, věděla, že Hidan to zaregistruje. Široce se na něj usmála.

„Je čas stát se Jashinovou kněžkou, a pak se vzájemně obětujeme bohu.“

„Už se těším,“ přitiskl ji k sobě a políbil ji. „To co uděláme ani Jashin nikdy neviděl. Líp než já tě nikdo nezabije, tvoje krásně rudá krev, já se tak těším.“

Po tom, co byla Sakura vysvěcena na Jashinovu kněžku se u Akatsuki konala velká oslava, získání každé nové síly byl důvod k radosti. Zanedlouho potom Hidan se Sakurou oznámili, že se zasnoubili, nikdo nikdy neviděl strašidelnější pár, lidé jim dali hodně jmen, ale nejvíce se proslavili pod přezdívkou Nesmrtelní Romeo a Julie. Nastala doba temna.

Poslední dobou se ze mě stala měkota ty nejlepší scény usekávám...

Jass