Pěkně popros (SuiKa)

Je to divné, divně napsané, divný děj, pokud tam teda nějaký objevíte... Je to... no, řekněme, něco pro Kakashiho-sensei. Nevím co k tomu říct, snad jen, že sama nevím, co si o tom mám myslet, milovníkům hentai by to mohlo vyhovovat... A pro ty co by se mě na to chtěli zeptat... Neím, co Sasuke Karin provedl, ale inspirace je z asi víte, kterého dílu anime (nápověda, souboj Sasukeho s jistým hnusákem z listové... Při tomhle souboji jsem si říkala, chcípněte oba!). Inspiroval mě tenhle obrázek, kdyby to někoho zajímalo...

Je z Konohy, od Fuzzy

Sedím na barové stoličce a zapíjím… co vlastně? Žal, uraženou sebeúctu? Milovala jsem ho, ne že by to věděl, i když jsem to dávala tak okatě najevo. Hodím do sebe dalšího panáka. Kolikátého už? Ani nevím, nechce se mi počítat. Zradil nejen to, co jsem k němu cítila, ale i naše přátelství. Jestli to teda někdy přátelství bylo. Možná ne. Nevím, už nic nevím. Mohl mě zabít! Další panák. Mám pocit, že se židle pode mnou kolíbá, vedle mě se posune stolička, nekouknu se, proč taky.

„Ahoj, Karin.“ Ten hlas znám a ta osoba navíc zřejmě zná mé jméno, asi se známe, tahle složitá úvaha mi chvilku zabere, ale nakonec natočím hlavu směrem ke zdroji zvuku. Ten Sasukeho kámoš, nikdy jsem ho neměla ráda…

„Suigetsu.“

„Takže ještě nejsi tak opilá, abys mě nepoznala, to je dobře.“

„Náhodou by sis měl dát taky, chlast tu mají prvotřídní,“ další panák ve mně. „Navíc je neslušný, abys vůbec nepil, když já budu za chvíli namol.“

„Takže namol ještě nejsi?“

„Nech si to, jo?“ zabrumlám.

„Jo, jo, jasně,“ zvedne ruce ve smířlivém gestu a hodí do sebe panáka. „Já jen, že… Sasuke to přehnal.“

„Ty jsi ale myslitel!“

„Na to jsi přišla až teď?“

„Za to může ten alkohol, asi ze mě bude filosof.“

„Tak to jo,“ ušklíbne se.

O pár panáků později

„To odvoláš!“

„A co když ne?“

Natáhla jsem se, že mu jednu vlepím, ale nějak jsem zapomněla na vzdálenost, mezi našimi stoličkami a alkohol taky nepomohl. Kdyby mě nechytil, skončila bych na zemi. Šíleně jsem se smála a on mě zatím tiskl k sobě. Postupně jsem se uklidnila a začala si uvědomovat jeho blízkost. Suigetsu se mi nikdy nelíbil, ne takhle, vždycky mi přišel takový… dívčí. Ne, že by neměl svaly, ale něco na něm, byl úplně jiný, než Sasuke. Přesto mi zběsile bušilo srdce z jeho náhlé blízkosti. Zhluboka jsem se nadechla, chyba! Dřív mi přišlo, že tak nějak smrdí po rybách, ale dneska byla jeho vůně mimořádně příjemná, podivný den. Bylo mezi námi ticho, v pozadí bušila hudba, ale tak nějak jsem to nevnímala, příliš mnoho podnětů na můj opilý stav. Byl blíž a blíž a najednou mě líbal, bylo to… příjemné. A já jsem nechtěla přestat, protože on o mě stál, nebyl takový nevděčník jako on, ten, který mě jen využíval, Suigetsu chtěl mě jen mě. Odtáhl se. V reakci jsem vztekle zavrčela. Zase ten jeho úšklebek. Natáhl se, chtěl mi jen sundat brýle. Odložil je na bar a znovu se přisál k mým rtům. Jeho jazyk v mojí puse, bar tlačící mě do zad, jeho ruce pod mými kraťasy. Kdy je tam dal? Tolik nezodpovězených otázek. Pocit toho, že mě někdo chce, nechtěla jsem to ztratit. Moje ruce pod jeho nátělníkem. Nesnáším nátělníky, kluci by vůbec neměli nosit tílka, nesluší jim to! Zvedl se, někam mě nese. Další otázka. Nějaké dveře, postel. Kde jsme? Nevím. Další věc, co nevím. Leží na mě, jeho tílko je pryč a úporně se snaží zbavit mě mikiny. Měli bychom přestat, ale proč? Je to špatné, ale nějak nevím, proč? Moje černá podprsenka se mu asi taky nelíbí, stejně jako mě jeho kalhoty. Dravé polibky. Letmé dotyky. Potřeba, nutnost cítit. Sbohem kraťasy. Pevný stisk na mých bocích, posun do lepší polohy. Všechno prádlo je pryč, jen mé podkolenky zůstávají, už nechce čekat, podkolenky ho nezajímají. Zásun. Tvrdé přírazy, vycházím mu naproti, víc, ještě víc. Cítím z něho tu potřebu, tužbu, vášeň. Hlasité steny. Moje, jeho? Nevím. Tolik nejasností, ale už nechci přemýšlet. Znovu a znovu. A pak už jen propast, do které se můžu zřítit.

*

Rychle se oblíknout a zmizet, co jsem to provedla? Co jsem to sakra zase udělala?

„Kam jdeš, Karin?“

„Tohle se nemělo stát, omlouvám se, byla jsem opilá, už se to nestane.“

„Ale-“

Zbytek už neslyším, jsem pryč.

*

Uhýbavé pohledy. Nemravné myšlenky. Tohle musí přestat, já nechci!

Prázdnota, nikdy jsem se necítila tak prázdná, jak mi může chybět něco, co jsem vlastně nikdy neměla?

*

Někdo mě tiskne na zeď. „Takže ty si myslí, že to byla chyba?“

„Jistě že byla, a neříkej, že ne, Suigetsu.“ Klepu se, jeho blízkost, jak mě může tak moc vzrušovat.

„V tom případě to neřeknu.“

Polibek, z kterého mi tají kolena. Majetnický, bez otázek, jeho ústa si mě berou, jako bych mu patřila. A pak je pryč.

„Budeš prosit o to, abych to udělal znovu.“

Svezu se na kolena. Co to se mnou je?

*

Už je večer, jdu užší uličkou. Najednou mě zezadu někdo chytne, páska přes oči, roubík. Kolébání, někdo m nese. Bráním se, ale je silnější než já. Povědomá vůně, známé ruce. Suigetsu, ty kreténe, až mi sundáš ten roubík, tak tě zabiju! To vlastně nedává smysl, ale budu ječet…

Otevírání dveří, vrzání schodů, měkkost postele.

„Neudělám to, dokud nepoprosíš.“

Něco bych mu odsekla, ale ten roubík, nesnáším ho. Drží mi ruce, abych si ho nemohla vyndat. Po chvíli mu ale dojde, jak je to omezující a radši mi je přiváže k čelu postele, v tu chvíli už jsem ovšem bez mikiny. Odváže mi pásku z očí, obkročmo na mě sedí, tílko už si sundal. Klade mi polibky na obličej, precizně, jeden vedle druhého. Na čelo, spánky, tváře, víčka, nos, bradu. Jemné kousnutí do uší. Krk, ramena. Začínám ztrácet klid, těžce dýchám. Klíční kosti, ruce přejíždějící po mých bocích, pasu. Polibky na horní část ňader, nechává podprsenku tam, kde je a pokračuje níž na břicho až k okraji kraťasů. Lehne si na mě a vklíní mi koleno mezi nohy, jemné pohyby jeho nohy, šílím. Kousne mě do ramene. K podprsence už není tak lhostejný jako předtím, rozepne ji, ale kvůli svázaným rukám mi ji nemůže sundat, podrážděně zavrčí a vytáhne z nočního stolku nůž, vykulím oči, on má v nočním stolku nůž? Fik. A podprsenka je v tahu. Moje prsa ho zřejmě fascinují, protože u nich stráví hodně času, rozpouštím se, je ze mě kus želé. Asi došel k závěru, že už je čas prosit, protože mi sundal roubík, od prsou ale pozornost neodtrhl. Nemám sílu zadržovat steny. Spokojeně se ušklíbne. Sundá mi kraťasy, při pohledu na moje kalhotky povytáhne obočí.

„Ty máš ale sebeovládání, ty by se daly ždímat.“

Zrudnu ještě víc. Sundá mi i kalhotky a donutí mě pokrčit nohy, polibek na koleno a pak o kousek blíž, řádka polibků na stehně, ještě kousek, malinký kousek. Přesunul je na druhou nohu, to stejné, koleno, stehno a kousek před cílem změna směru, už nemůžu, už to nevydržím.

„Suigetsu!“

„Ano?“

„Prosím, Suigetsu, prosím!“
(Ještě jsem zvažovala, že řekne: Budu tě žalovat za sexuální obtěžování! XD )

Tak nějak mě to chytlo a hledala jsem další orázky, tyhle jsou z deviantartu:

To už by stačilo, co? Naprosto s vámi souhlasím....

 (Ero-)Jass