Rozum a cit (Sasu, Hina)

Beznadějně sladká třetí část…

„Posaď se, udělám to.“

„Jsem těhotná, ne postižená.“

Vyndá mi nůž z ruky a sevře je ve svých dlaních. „Já prostě jen nechci, aby se tobě nebo dítěti něco stalo, sedni si na chvilku, nakrájet zeleninu do polévky zvládnu taky.“ Políbí mě na čelo a otočí se ke kuchyňské lince.

Sednu si na gauč, přes všechny moje protesty se mi motá hlava. Od té doby co se dozvěděl, že jsem těhotná, je tak něžný a pozorný, jako by to ani nebyl on. Občas mi to leze na nervy, ale vlastně je to docela příjemné.

*

Jemný pohyb v břiše „Ono kope!“

„Můžu?“ klekne si přede mě.

Položím si jeho hlavu na břicho. Když se dítě znova pohne, zazáří mu oči, ta upřímná radost v jeho tváři. Políbí mě na břicho a pak se natáhne ještě pro jeden polibek na rty.

*

Vyjdeme z domu.

„Zapomněl jsem klíče!“

„Nevadí, půjdu pomalu napřed.“

„Dobře, hned tě doženu,“ vběhne dovnitř.

Jdu pomalu, s břichem se cítím neohrabaná a navíc začíná zima a na chodníku je náledí. Proletí kolem mě stehlík, je tak krásný, pootočím se za ním a špatně došlápnu na levou nohu, padám, ochranitelsky si dám ruce před břicho. Slyším, jak Sasuke křičí, za chvíli je u mě.

„Nestalo se ti nic?“

„Ne, jsem v pořádku, asi jsem si narazila zápěstí.“

Pomáhá mi na nohy a jemně mi prohmatává zápěstí. „Vezmu tě do nemocnice.“

„Nic mi není, Sasuke.“

„Hin, co když se něco stalo dítěti? A na tu ruku by se měl někdo podívat.“

Pod jeho přísným pohledem rezignuji.

*

„Dítěti se nic nestalo, ještě chvíli si tu odpočiňte a můžete domů,“ léčitelka strategicky opustí místnost.

Sasuke si sedne vede mojí postele. „Musíš si dávat větší pozor, co bych bez tebe dělal?“

„Asi bys musel obnovovat klan s někým jiným.“

„A s kým prosím tě?“

„Jak to mám vědět?“

„Hinato, já nechci obnovovat klan s nikým jiným.“

Cítím, že začínám růžovět. „Já taky nechci, abys ho obnovoval s někým jiným.“

Zastrčí mi pramínek vlasů za ucho. „Miluju tě, Hin.“

„Vždyť já tebe taky.“

*

Bolí mě celé tělo, ale v náruči konečně držím svoji malou dcerku, má uhlově černé vlasy po tatínkovi a bílé oči po mě. Tisknu je s sobě a ona se mi sápe po prsu, moc mléka v něm ještě není, ale nezdá se, že by jí to vadilo. Po chvíli ji půjčuji Sasukemu, jeho výraz je k nezaplacení, ten nevěřícně údiv, to jak ji drží, musím se usmát. „Je to Yukinohana.“

„Odpočiňte si, za chvíli vám ji přineseme, jen ji musíme zvážit a udělat pár testů.“

*

Za chvíli mi malou Yuki přinesou na pokoj. „Všechno je v normě, zdá se naprosto zdravá, až na jednu věc, zdá se, že je slepá.“

Přitisknu si ji k sobě. „Jak je to možné?“ Koukám se na Yuki ve svém náručí, vypadá tak zdravě.

„Příčinu bohužel zatím neznáme.“ Sestřička odejde z pokoje.

Sasuke nás obě obejme. „Neboj, zvládneme to.“

„Nikdy se nebude moct stát ninjou.“

„To nevadí, miláčku.“

„Je to tak trochu ironie, nemyslíš? Oba dva máme oční techniky a ona je slepá.“

„Je to jen další zkouška, kterou musíme zvládnout.“

*

Jsem s Yuki doma, pořád mě překvapuje, přesto, že mě nevidí, se za mnou otáčí, jako by viděla, kde jsem, ale možná jen lépe slyší. Sasuke má teď hodně misí, ale snaží se být co nejvíc doma a pomáhat mi. Často mě někdo navštěvuje, hlavně, když Sasuke není doma. Temari má skoro stejně starou holčičku a tak si spolu hodně povídáme. Předtím, jsme si tolik nerozuměli, ale teď si máme hodně o čem povídat. Často za mnou chodí i Ino, Yuki prostě miluje a zdá se mi, že tahle náklonnost je oboustranná. Shino s Kibou ji pěkně rozmazlují a občas se za mnou staví i Tenten a Neji. Samotou rozhodně netrpím.

*

Yuki už leze, naprosto nechápu, jak se orientuje. Mě, Sasukeho, nebo některého z našich přátel najde v místnosti okamžitě, ale často se jí stane, že vrazí hlavou do stolu. A pak mě něco napadne, pokud je opravdu slepá, nebude jí proudit čakra do očí, tím si to potvrdím.

„Byakugan.“ Zaměřím se na její hlavu, do očí ji proudí velmi málo čakry, takže opravdu je slepá, už chci techniku zrušit, když si něčeho všimnu, jako by uprostřed čela měla další oko, vypadá jinak, proud čakry je… zvláštní. Nechápu to, asi zkusím poprosit Ino, jestli by na ní použila Shintenhin, třeba něco zjistí.

*

Ino leží nehybně na gauči, přesně vidím ten okamžik, kdy se vrátí do svého těla, na obličeji se jí objeví zamyšlený výraz.

„Zjistila jsi něco?“

„Zdá se, že vidí čakru, je to jiné než náš zrak, asi prostě vnímá okruh asi deseti metrů kolem sebe. To co vidí je neuvěřitelné je to mnohem silnější než byakugan, nejen že vidí směr proudu čakry a místa, kde vystupuje, ale ona vidí i typ, je to neuvěřitelné spektrum barev, v předmětech tolik čakry není, proto do nich neustále vráží.“

Podívám se na Yuki, která si nás vůbec nevšímá a nenápadně ožužlává švestku, kterou sehnala neznámo kde. Kdo by to byl do ní řekl.

Když to večer říkám Sasukemu, usmívá se. Zdá se, že začínají lepší časy.

Tahle kapitola asi ani žádné vysvětlení nepotřebuje…

Snad jen:

Stehlík vypadá tahle

Yukinohana - sněženka
Shintenshin - technika přenosu mysli

Jen tak mezi řečí... Všimli jste si, že tahle kapitola má děj? :D

Ero-Jass