Pro Zemi Větru

Moje zlatíčko Temari, vynechala jsem to úplně nejranější dětství, to je u Kankura a přišlo mi to tak nějak zbytečné… Nejdřív jsem si myslela, že jednání šoupnu do přítomnosti, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Myslím, že to není zas tak špatný...

Jsem nejstarší, musím se o svoje bratříčky postarat. Nejdřív to byl jen Kankuro, byli jsme malí, ale stejně jsem ho vždycky ochraňovala. A teď je tu Gaara, malinkatý uzlíček s rudými vlasy. Potřebuje mě víc než má polovina. Starám se o ně, o ně o oba, ale možná nejsem dost silná.

*

Kankuro cvičí s mečem. Proč já nemůžu? Po dlouhém prosení, štěněcích očí, dupání a pláče v noci do polštáře jsem dostala svolení cvičit s ním. Však já jim ukážu, budu nejlepší, pak je budu moct chránit! Oba své bratry. Ne, že bych to někdy řekla nahlas, to ne. Oni by se cítili zahanbeně a matka s otcem… myslím, že by to nevzali příliš dobře. Učím se, mám toho dvakrát tolik co bratři, svoje hodiny vyšívání a 87 způsobů jak správně použít vějíř a naznačit jím své záměry, často se tím s bratry bavíme a vymýšlíme nové způsoby. A pak také navštěvuji jejich hodiny, některé s dovolením, jiné tajně.

*

Brzy jsem v boji lepší než Kankuro, poslední dobou si mě tolik nevšímá a ani se nevěnuje svým povinnostem, propadl kabuki. A to jsem myslela, že my rozumí, kdysi jsem si myslela, že jsme jeden, možná nejsme. Bojuji dál, jen málo lidí mě dokáže porazit, lidi mají tendenci mě podceňovat. Vím, že vládnout nikdy nebudu, to je Kankurovo místo, ale přes to, chci, aby všichni věděli, že jsem nejlepší.

*

Jak mi tohle mohl udělat?! Odmítl něco, co mě nikdy nikdo nenabídl, co bych brala za jakoukoli cenu! To o co jsem v skrytu duše vždycky stála. Chci uznání, jsem sice žena, a většina z nich nemá příliš velké slovo, ale já to chci. Můj bratr byl prostředníkem, jak jsem to mohla získat. Je mou součástí, takže je to trochu, jako kdybych to byla já. Nebylo to úplně to, co bych si přála, ale nejvíc co jsem mohla dostat. A on to zmařil, jediným svým činem to zmařil. Proč? Ptala jsem se ho proč. Neodpověděl. Uznávám, že dědička klanu Furukawa není žádná krasavice, ani moc chytrosti nepobrala, ale vzdát se kvůli ní trůnu, stát se kvůli tomu černou ovcí rodiny? Proč si to bratříčku udělal? Nedokázala jsem tě ochránit. Ten večer znovu pláču do polštáře.

*

Už nevím, co mu mám říct. A tak s ním nemluvím. Na jednu stranu je mi to nedorozumění líto, na tu druhou ho stále nechápu. Dřív jsme si rozuměli beze slov. A teď? Nedokázala bych se s ním dorozumět ani pomocí všech slov co na světě jsou. U matky a otce jsem ale stoupla. Dostávám teď spoustu nejrůznějších úkolů. Hodně cestuju. Vídám ho čím dál míň. Cítím se poloviční, nedokonalá. Zavaluji se prací, pak na to nemyslím, je to vysvobození.

*

Rodiče si mě znovu zavolali. Tentokrát to znělo mnohem oficiálněji než kdy předtím. Jsem trochu nervózní, ale ještě víc se těším. Udělám poslední drobné úpravy na svém oděvu. Hrdě se napřímím a nasadím neutrální, trochu aristokratický výraz. Hodiny etikety, kde jsme se museli učit nesčetně verzí vhodných pro různé příležitosti, ale… Teď se mi to rozhodně hodí. Rozhodným rázným krokem vyjdu ze dveří své komnaty. Jako žena bych měla kráčet mnohem důstojnějším a pomalejším krokem, ale na tyhle formality kašlu. Můj krok je víc krokem bojovníka, než krokem ženy. Taky jsem v cíli mnohem rychleji. Hluboký nádech, zlehka zaklepu na dveře něčeho, co by se dalo nazvat jako soukromý přijímací salonek, tam mě taky rodiče mají čekat. Lehce za sebou zavřu dveře a pozdravím rodiče uctivou poklonou, není to lehké sklonění hlavy, ale není to ani 90°poklona, je prostě tak akorát. Mírně kývnou hlavou nazpět, před lety by neudělali ani to. Moje pokroky jsou pomalé, ale přes to, násilím potlačím úsměv, změny tu jsou.

Usadím se na rohož naproti nim. Matka ke mně přisune šálek s čajem, děkovně se na ní usměju. Stále panuje ticho. Drobnými doušky upíjím čaj, je horký, skoro mám pocit, že se mi vypařuje z jazyka, tak to mám ráda. Dopiju čaj a odložím čaj.

Po chvíli se otec ozve. „Máme pro tebe důležitou diplomatickou misi, asi nejdůležitější na jaké jsi kdy byla.“ Odmlčí se.

Nic neříkám, je zdvořilé nejdřív nechat otce domluvit.

Po chvíli znovu začne. „Jak jistě víš, Gaara je teď mým nástupcem a tudíž se musí co nejvýhodněji zasnoubit, klan Furukawa se samozřejmě po té urážce z Kankurovi strany urazil. Ale i bez toho jsme našli lepší adeptku.“

Mírné přikývnutí, nic víc.

„Je Hyuuga Hinata-hime, z Ohňové země, vzhledem k neustávajícím poplašným zprávám od našich špehů v Kiri potřebujeme nějaké silné spojenectví. Podle našich zdrojů je princezna velice pohledná a milá dívka.“

Povytáhnu obočí, pořád nechápu, jak to souvisí se mnou.

„Potřebujeme ale tenhle sňatek dojednat. Pro obě strany je to výhodné, přes skvělá mlžná vojska, nemůžou porazit spojenectví dvou tak velkých zemí. Zatím jsme písemně dojednali místo jednání a dozvěděli se i hlavního vyslance Konohy, je to Nara Shikamaru, velmi schopný mladý stratég. Setkání se bude odehrávat v pevnosti Hajime na hranicích našich území. Musíš využít všechny svoje zbraně, a když říkám všechny, tak myslím opravdu všechny.“ Zabodne do mě oči.

Lehce kývnu, že chápu, stále si držím svoji masku, teď nesmím projevit emoce.

„Vyrážíš zítra ráno, budeš mít malý doprovod na svoji obranu, ale jinak předpokládáme, že to zvládneš sama.“

„Vezmi si s sebou i nějaké víc princeznovské oblečení, Temari, úspěch je důležitý.“ Její hlas je vážný, ale její oči se usmívají.

„Hai!“

„Můžeš jít.“

*

Nevím, jestli mám skákat radostí, nebo mlátit hlavou do zdi. Tak významná mise! Ale důvod proč mě na ni vybraly je pokořující. Vím, že jsem žena, ale není potřeba to ještě více zdůrazňovat, už tak je to více než patrné. Povzdechnu si. Balím si sama, nesnáším, když mi někdo sahá na moje věci. Což se sice i tak děje pravidelně, ale teď to není nutné, tak proč toho nevyužít? Nejdřív to běžné oblečení, jednoduché, nakonec přidám několik přeplácaných několikavrstvých yukat, líčení, ozdob do vlasů a bůhví čeho ještě. Při potěžkání se zašklebím, těžší než obvykle…

*

Vypíná se přede mnou pevnost Hajime, zhluboka si povzdechnu. Mám na sobě jednoduchou černo červenou yukatu a nemíním se převlékat už dneska, jednání stejně začíná až zítra.

*

Znaveně se svalím do postele, dneska už mám dost. Tohle zdlouhavé cestování je vždycky tak unavující, a přes to ho miluju. Poznávání nových míst. V pevnosti Hajime jsem nikdy předtím nebyla, leží sice téměř na hranici, ale patří Ohňové zemi. Rozhodně tu mají skvělé postele. Zívnu. Dneska už toho bylo dost. Jdu spát. Sfouknu svíčku a za chvíli už spím (a tohle platí i pro mě, pokračování zítra :D).

*

Probudím se časně. Dneska se mám setkat s velvyslancem Ohňové země. Rozumím tomu, prč mě vybrali, žena jako velvyslankyně je velmi neobvyklá, budou čekat muže a s ženou se jim bude i hůře jednat. Všechny výhody jsou na mé straně, doufejme, že předsudky jim zatemní mozek a nebudu nucena použít i další způsoby ovlivňování, které mi otec jen naznačil. Jestli něco nesnáším, tak tohle rádoby podbízení.

Sednu si před zrcadlo. Vezmu huňatý štětec a nádobku s bílým pudrem. Jeden tah vedle druhého, za chvíli zmizí celý můj obličej za maskou, černé linky kolem očí a jasně červená barva na rty, trochu připomíná krev, usměju se, s vrstvami líčidla je úsměv trochu ztuhlý, ale co. Postavím se a uhladím si prsty yukatu. Vybrala jsem si jednu z těch střídmějších, a přes to působivých. Má pískovou barvu, symbol naší pouštní země, vzadu je delší, takže ji tahám po zemi. Střih je relativně jednoduchý, i když má tři vrstvy, je těžší, než bych si přála, ale mohlo by být hůř. Vyberu si jeden z vějířů, tyhle doplňky mám nejradši, je aspoň trochu užitečný, ne jako nějaké korunky a líčidla, která vám akorát překážejí. Vějíř má hodně podobnou barvu jako yukata, ale jsou na něm jemné spirálovité vzory, které mají symbolizovat vítr. Se svým zjevem jsem spokojená, můžu jít na zasedání.

*

Naproti mně sedí mladý muž se znuděnýma očima. Ani nevypadal překvapeně, když zjistil, že má vyjednávat žena. Zajímavý člověk. Jeden culík, tak v tomhle jsem ho trumfla, i když je fakt, že jsem nikdy neviděla někoho, kdo by nosil čtyři culíky jako já. Naši průvodci nás právě opustili, čas vyjednávat. Neutrální výrazy, oba dva jsme zřejmě dobře vycvičení. Rozhodnu se začít.

„Předmět vyjednávání je vám předpokládám jasný.“

„Ano, problematická situace.“

Nic víc k tomu neřekne? „Takže chápete obtížnost situace.“ Jemný otazník na konci.

„Jistě, náznaky se objevují už asi pět let.“

Cože? Tak brzo, rozevřu vějíř, abych skryla ten malý stín překvapení, který se mi objevil na tváři. „Samozřejmě,“ kývnu.

"Nejste jediní, kdo má v Kiri špehy.“

„To jste si mysleli, že to nevíme?“

„To jistě ne, nebylo by dobré podceňovat vaši inteligenci, že?“

„Ne, to jistě nebylo.“

„Každopádně, to vy jste nabídli spojenectví, a tudíž je na vás, abyste učinili první návrh podmínek.“

„Jistě.“ Zaklapnu vějíř a zvlním rty do lehkého úsměvu. „Vzhledem k tomu, že císař ohňové mě nemá mužského nástupce se, přirozeně, stane císařem manžel princezny Hinaty, je to tak?“

„Ano, s největší pravděpodobností ano, původně přicházel v úvahu ještě Neji-sama, ovšem ten tuhle možnost naprosto zazdil svým neuváženým sňatkem.“

„Jistě, o tom už jsme slyšeli, vzal si kovářku, že ano?“ trochu se v té jejich špíničce pošťourám.

„Ano, je to velmi milá dívka, jednou jsem se s ní setkal, je velmi radikální, co se týče etikety a pravidel.“

Tahle dívka vypadá docela zajímavě… „To ovšem nic nemění na tom, že je kovářka.“

„To jistě ne, ale tuším, že to byl váš bratr, vaše dvojče, co odmítl ten domluvený sňatek a místo toho se začal zabývat bůhví čím.“

Tváří se mi bleskne bolest, vím, že mi maska na chvíli spadla. „Dědička klanu Furukawa by se nedala popsat jako oslnivě krásná, nebo třeba inteligentní. Můj bratr udělal nenapravitelnou chybu, a také za to tvrdě zaplatil.“

Upře na mě zkoumavý pohled. „Ale to jsme odbočili, že?“ v jeho hlase je slyšet mírná výtka. Co si stěžuje, to on začal rýpat do Kankura!

„Jak už jsem říkala, manžel princezny Hinaty se stane císařem, rozhodně se shodneme na tom, že to nemůže být jen tak někdo obyčejný.“

Lehké kývnutí a naznačení rukou, ať pokračuji.

„Mnoho adeptů na tento post ve vaší zemi není, obzvlášť po té záležitosti s Uchihy a Hyuugou Nejim. Kdo přichází v úvahu?“

„Je tu Rock Lee, dědic nejlepší školy bojových umění, dále dědic klanu Aburame a-“

„Neříkejte, že ještě někdo?“

„Vlastně ano, je tu ještě ten chlapec od Inuzuků a dědic klanu Munakata.“

„Teď si ze mě děláte legraci, že ano? Klan Munakata už v podstatě zanikl, klan Inuzuka klesl tak hluboko, jak to jen šlo, vždyť ten chlapec o kterém tu mluvíte jako o možném císaři je bastard! Co se týče Aburame Shina, toho podivína snad ani nemůžete navrhnout jako císaře, víc než lidi ho zajímají ti jeho brouci. Navíc postavení jeho klanu už rozhodně není to, co bývalo. Nejlépe by z toho vyšel asi Rock Lee, který by byl poměrně vhodným adeptem, kdyby nebylo toho jeho otřesného vychování.“

„Víte toho o situaci v naší zemi rozhodně hodně.“

„Beru to jako poklonu, pane stratégu.“

„Jistě, jak jinak bych to také mohl mínit, že?“

Přejdu to bez povšimnutí. „Netuším, za koho dalšího byste princeznu mohli vdát, leda, že byste chtěli uzavřít spojenectví s Kiri, ale mám dojem, že to nechcete. Pak jsou tu ještě drobnější ostrovní státy, ale, to pro vás rozhodně není tak výhodné jako sňatek s dědicem Země větru.“

„To je sice pravda, ale největší prospěch z tohoto sňatku stejně připadne vám, protože vaše panovnická linie získá větší vliv, také získáte spoustu úrodné půdy, které momentálně máte tak málo.“

„To je sice možné, ale jestli Kiri zaútočí, půjde nejdříve po vás, vy to spojenectví potřebujete víc než mi.“

„Ale pro nás je tu ještě možnost spojit se s Kiri proti vám.“

„To neuděláte, je to mnohem nevýhodnější, než sňatek s princem Gaarou.“

„Myslíte? Dobrá, řekněme, že dáme přednost vám, v čem je to podle vás výhodnější?“

„Předně, mi vás nevypleníme, ani vás nebudeme nutit měnit víru, tak, jak by to udělala mlžná, nebudeme ničit žádné písemnosti, ani rozpouštět vaši armádu, spojíme naše národy v jeden.“

„A to si myslíte, že k tomu všemu postačí jeden sňatek?“

Tak tohle jsme nedomysleli! Sakra, Kankuro nepřichází v úvahu, navíc Hanabi pro něj příliš mladá, ne zas tak moc, sneslo by se to, ale mohli by to vnímat jako urážku. Nemáme, koho bychom nabídli. Je tu sestřenice Matsuri, která je podobně stará jako princezny, ale to je dívka… Sakra, statní vůdci klanu buď ještě nemají děti, nebo jsou příliš staré, popřípadě jsou to dívky. Princezně nemáme koho nabídnout. Leda, dále si procházím seznam přijatelných nápadníků pro princeznu Hinatu, ach bože, ale zdá se, že nemám příliš na výběr. Napřímím se a pohlédnu Shikamarovi Nara zpříma do očí. „V tom případě se nabízím jako dobrovolný adept pro domluvený sňatek, teď mně prosím omluvte.“

Vstanu ze židle a odcházím, do svého pokoje, už je pozdě odpoledne, ale je mi to jedno, ráznými tahy stírám líčidlo, shazuji slavnostní yukatu a oblékám si oblečení pro dámu naprosto nevhodné, jak mi často opakovala matka, seběhnu dolů a osedlám si svoji klisnu. Na první pohled se zdá uhlově černá, ale při bližším pohledu zjistíte, že je to ta nejtmavší modrá. Vysednu na ni a proháním se lesem, svobodná, už dlouho nebudu, ale pro Sunu to udělám, pro můj domov. Jsem jiná, než můj bratr, já své povinnosti dostojím. Asi po třech hodinách se vydám zpět. Usednu k psacímu stolu. Vytáhnu arch rýžového papíru, štětec a inkoust ze sépie. Pečlivými tahy začnu psát dopis, dnes se toho událo hodně, stručně popíšu cestu a pak se vrhnu na podrobnosti z jednání. Celý papír je posetý drobnými znaky, sroluji ho a zapečetím svou osobní pečetí, je to vějíř, nostalgie.

*

Ten stejný upřený, a přesto lhostejný pohled jako posledně, baví mě ho sledovat. Nejdřív jsem myslela, že je chladný, ale to není ono, spíš je… znuděný. Asi by mě mělo urážet, že ho nudím, ale ještě neusnul, tak to nebude tak zlé. Tentokrát nechci začít mluvit já. Jen se mu koukám do očí. Jsou oříškově hnědé, až teď mě napadá, proč neuvedl sebe jako možného manžela princezny Hinaty, právě on by byl přece nejlepší volbou.

„Vaši nabídku přijímáme.“

Jen přikývnu, dneska se naše role otočí, nebudu pořád ta, co jen odpovídá na otázky.

„Bude to někdo z významnějšího klanu nebo rodiny, v úvahu připadá Rock Lee, Aburame Shino, nebo já,“ poslední informaci téměř zašeptá. „Ještě jsme se na tom zcela neshodli.“

„Jistě.“

„Ale ani dva nejsou vhodný počet, proto jsme se rozhodli přednést vám tento návrh. Je tu ještě váš bratr Kankuro, může si vzít ho z níže postavených klanů, dle vlastního výběru, pokud s tím ovšem daná rodina bude souhlasit.“

Povytáhnu obočí, tak tohle je rozhodně překvapení. „Dobrá, to je rozhodně výhodná nabídka, jen bych mu to neříkala takhle narovinu. Mohl by provést nějakou hloupost.“

„Jak to tedy chcete udělat?“

„Gaara pojede na politickou návštěvu a jako korunní princ bude potřebovat velký doprovod, nebude vypadat divně, když požádá svého bratra, aby jel s ním, mám takový dojem, že by to udělal, i kdybych ho o to nepožádala.“

„To není špatný nápad, možná… Bude lepší, aby si i Hinata-hime nejdříve na Gaaru zvykla a až pak jí oznámíme, že je to její budoucí manžel.“

„Proti tomu nic nenamítám.“

„V tom případě jsme domluveni, delegace by měla přijet co nejdříve, ale zase ne příliš brzy, to by působilo nezdvořile, tak měsíc?“

„Ano, to nám vyhovuje.“

„Tou dobou vám také bude oznámen váš manžel.“

Mám pocit, že mám v žaludku kámen. „Ano jistě.“

Vzájemně se ukloníme a společně opustíme místnost.

*

Zvažovat možnosti, poslední dobou už ani nic jiného nedělám. Výběr možných manželů omezil na tři, sice není jisté, že nezmění názor, ale nevím, koho by ještě mohl do seznamu přidat. S Rockem Lee bych získala vysoké postavení, dobře manipulovatelný manžel, ale není mi sympatický, nikdy nebyl, příliš energický. Příliš aktivní. Tuším, že s ním bych neměla chvíli klidu a hromadu harantů na krku. Co se Aburameho týče, moc toho o něm nevím, jeho rodina je podle všeho velice konzervativní, on sám je velmi vzdělaný, hlavně co se entomologie týče. Je to zvláštní typ člověka, ne, Aburame ne. Pak už je tu jenom Nara. Nevím, co si o něm myslet, inteligentní, hlavní stratég už v tak mladém věku, jeho otci se to povedlo až ve 40, jemu není ani 25. Možnost, že bych ho byla schopná nějak zmanipulovat je malá, ale rozhodně vypadá ze všech nejlíp. Ano, kdybych si měla vybrat, byl by to přes všechny zápory Nara. Shikamaru. Ale tahle volba není na mě. Už jenom 20 dnů.

Co se týče pevnosti Hajime, a rodů Furakawa a Monukata, tak jsou naprosto mnou vymyšlené... Prostě se mi ta jména líbili (všechno jsou to japonská příjmení...), k pevnosti Hajime asi není co dodat, rod Furakawa je významný sunský rod, který se specializuje na výrobu něčeho důležitého, možá zbraní, ale domyslete si tam co chcete, moná to v dalších dílech trochu rozvinu. Co se týče klanu Monukata.... asi není příliš důležitý :D.

Jass

Jass