Láska vs. Pomsta (KimiSasu, NejiTen) 3/3

Byla to jeho partnerka z týmu, kamarádka, rozhodně nic jiného, tak proč z ní, od té chvíle co ji viděl v těch šatech, nemohl spustit oči. Špagetová ramínka, hluboký výstřih a rozparek do půlky stehna a to nemluvím o vykrojení na zádech, jak mi tohle sakra mohla Kimi udělat?! Zhluboka se nadechnu, teď je řada na nás, abychom se přidali k tanci. Nabídnu jí rámě a vedu na taneční parket, koukám se do těch čokoládově hnědých očí, protože odtud bych mohl mít docela pěkný výhled i na jiné části těla a to by nebylo… Bylo by to zvrhlé, tak! Tanec končí a já ji odvádím z parketu. „Nemáš žízeň?“

„Docela jo,“ usměje se.

Vezmu si skleničku vína, ona taky. Ťukneme si a za chvíli je v nás. „Hmmm, je dobré,“ prohlásím a sáhnu po další skleničce. Jestli se nechci zhroutit, budu to potřebovat. Čeká se ode mě, že se budu držet v přítomnosti družičky a to střízlivý nezvládnu.

Tančíme, pijeme, tančíme a pijeme. Zábrany začínají opadávat, najednou zjistím, že tisknu Tenten ke zdi a divoce ji líbu. Nezdá se, že by jí to vadilo. Vjedu jí rukou do rozparku, ale pak se zarazím. „Sakra, tady nemůžeme…“

Vrávoráme po chodbě, otevřu nějaké dveře, záchodky, zase je zavřu. Zkusím další, ložnice, sakra, už je zabraná, Naruto s Hinatou se zřejmě opili dřív než mi. V rámci možností potichu zavřu. Další dveře, ložnice, prázdná ložnice, miluju tě Sasuke. Vtáhnu Tenten dovnitř a poučen z Naruta a Hinaty zamknu dveře. Podívám se na Tenten, dneska rozhodně nebudu spát. Přitáhnu ji k sobě a znova ji líbám, jedna moje ruka opět zabloudí do rozparku, druhá ji zbavuje drdůlků, gumičky už jsou pryč, má tak dlouhé vlasy, zabořím do nich ruku, jsou jako hedvábí. Objímá mě kolem krku, tiskne se ke mně celým tělem, klopýtáme k posteli, svalíme se na ni. Skopnu boty a pak upřu pozornost k těm jejím, po chvíli zápolení jsou dole. Má krásné dlouhé štíhlé nohy, proč jsem si toho nikdy dřív nevšiml? Asi se už koukám moc dlouho, protože Tenten dojde trpělivost, podepře se rukou a za kravatu si mě přitáhne zpátky k sobě. Stáhne mi sako. Shrnu jí ramínko šatů, líbu ji na krku, má tak hebkou kůži. Pod košilí cítím její studené ruce. Polibek na klíční kost a další těsně vedle, stahuji ramínko níž a níž, polibky sleduji jeho trasu. Přejedu rty po dekoltu a zapracuji na druhém ramínku. Kdy mi zvládla rozepnout všechny ty knoflíčky? Sjedu rukama dolů a hrnu šaty nahoru, kolena, stehna, cože ona má i červené kalhotky? Břicho, bez podprsenky? Samé překvapení, tak trochu jsem si myslel, že má podprsenku bez ramínek, ale já asi nemyslel. Už jsem bez košile, jak to jenom dělá? Stáhnu jí šaty přes hlavu. Nádherná, neumím to říct jinak. Znovu ji líbu, je to jako droga, nikdy jsem nic takového necítil, mám pocit, že nikdy nebudu mít dost. Zasténá. Přesunu pozornost k jejím ňadrům, jsou stejná jako ona, dokonalá. Vrcholky už má ztvrdlé, jako dva pupeny, chvíli je škádlím a pak jedno vezmu do pusy, druhému se věnuje moje ruka. Chvíli odolává, ale pak mi obě její ruce zajedou do vlasů a přitiskne si mě blíž. Pousměju se, netrpělivá, jako vždy. Sténá a pak si mě přitáhne zpátky ke rtům, políbí mě, divoce, jako kdybych jí mohl kdy něco odmítnout. Rukama mi sjede k poklopci, já mám ještě kalhoty? Jednou rukou držím její hlavu v příhodném úhlu, zatímco tou druhou ji třu přes kalhotky, jsou úplně promočené, už jen z představy toho, jak je kvůli mně celá vlhká, jí zasténám do rtů. Zaháknu palec za gumičku, chci to pryč, všechno to chci pryč. Sakra, budu potřebovat obě ruce, za chvíli jsou dole. Moje kalhoty jsou taky pryč, opravdu je to kouzelnice. Odlepím se od jejích rtů a sypu cestičku polibků dolů, krk, ňadra, břicho. Přejdu na vnitřní stranu stehna, chvíli ji mučím a pak ji tam políbím, na souhlas se prohne v zádech, pokračuju, dál, hlouběji, svíjí se pode mnou.

„Víc!“

Zasměju se a pokračuju dál, jenom trpělivost.

„Neji! Prosím!“

„Když tak pěkně prosíš.“ Ona a o něco prosit mě, to je výjimečná událost. Stáhnu si boxerky a lehnu si zpět mezi její nohy, kouká se na mě zamlženýma očima. Upřu na ni tázavý pohled a ona kývne. Koukám se jí do očí, kousek do ní vniknu, sykne, ale pohledem neuhne. Přejíždím jí rukou po rameni, ještě kousek a pak další, chvíli počkám. Usměje se na mě. Kousek se v ní pohnu, znovu a pak trochu víc. Pomalu přidávám na rychlosti, zasténá. Rychleji. Zjistím, že se koušu do jazyka, přestanu a sténám spolu s ní. Zaryje mi nehty do zad. Další příraz. Vyklene se proti mně. Jde mi naproti. Vykřikne a ochabne. Ještě pár přírazů a svalím se na ní. Pevně ji obejmu.  Za chvíli mi zhluboka oddechuje do ucha, spí. Přetáhnu přes nás deku a taky usnu.

*

Konečně se nám podařilo utéct, mám chuť ji zatáhnout do některé z těch ložnic, ale ovládnu se, podle tradice ji musím přenést přes práh domu. Nasedneme do připraveného auta, od řidiče nás dělí kouřové sklo. Posadím si ji na klín, líbu ji na rty, obličej, klíční kosti, na tetování mezi nimi i na ňadra, ruce už mám dávno pod sukní, ale nechci zajít dál, ne v autě, už abychom tam byli, začínám ztrácet kontrolu. Jako by mi řidič četl myšlenky, „jsme tady.“

Otevřu dveře auta, je mi jedno co si kdo bude myslet, stejně nás pravděpodobně, díky absenci sousedů, nikdo neuvidí, zvednu ji do náručí a vystřelím z auta, slyším řidičův smích, ale je mi to jedno. Rozrazím dveře a zase je za sebou kopnutím zabouchnu. Běžím k ložnici a položím ji na postel.

„Víš, tyhle šaty ve mně probouzí neskutečně chlípné myšlenky.“

„To byl taky účel,“ zhluboka se nadechne, což má za následek že se jí poprsí ještě víc nadme.

„Přestaň mě dráždit.“

„Tak tam přestaň tak zírat a pojď ke mně.“

Chvíli zvažuju kousavou odpověď, ale vlastně nic jiného nechci, a tak jdu. Chutná lépe, než kdykoli před tím.

*

Cizí pokoj, panebože, co jsem to v noci zase vyváděla. Nevypadá nijak zvláštně, vlastně spíš jako někde v hotelu, neosobní. Uvědomím si něčí ruku přehozenou přes mé rameno, svírá moje ňadro. Něčí postava, přitisknutá na moje záda. Je to horší, než jsem si myslela. A to okno, bojím se podívat, kdo za mnou leží. Kimi se Sasukem měli včera svatbu, jistě. Pak tanec s Nejim a potom jsme pili, no jistě, z toho mám tu hroznou bolest hlavy a potom zase tanec. Tancovala jsem i s někým jiným? Nepamatuju se. Třeba to je Neji, to by pak nebyla tak špatná zpráva, ovšem, pokud nemá stejné okno, jako já. Otočím se mu v náručí (je to on, zajásám v duchu!), pořád spí. Má hezkou tvář, jemnou, ale přesto jasně mužskou. Na čele zelený znak, přesto, že vím, co znamená, se mi svým způsobem líbí, jistě, že by Nejimu bylo líp bez něj, ale tak nějak k němu patří. Zavrtí se a přitiskne si mě blíž k sobě. Zabořím mu tvář do krku, tak hezky voní. Zatracené okno, pořád nic. Malý polibek na krk, chuť jeho kůže, vím, že jsem ji už cítila, polibek na chodbě, jistě. Šli jsme na záchod a najednou mě přirazil ke zdi a líbal, ale jak jsme se dostali sem? Asi je to jedno, nezáleží na tom. Malé pohlazení na zádech, podívám se mu do očí, je vzhůru. Ty zvláštní oči klanu Hyuuga, bezbarvé a přesto, jako by v nich hrál milion barev, nechápu to, jsou děsivé, ale svým způsobem nádherné. Věnuji mu malý polibek na rty.

Spokojeně se usměje, „takovéhle buzení bych si nechal líbit.“ Protáhne se jako kočka, ale pořád mě svírá v náručí.

„Pamatuješ si minulou noc?“

„Hmmm, je nezapomenutelná.“ Další polibek.

„Mám naprosté okno, poslední, na co si dokážu vzpomenout je ten polibek na chodbě.“

Zamyšleně se na mě podívá, pak se mu v očích objeví šibalské plamínky. „V tom případě není zbytí, myslím, že ti to budu muset připomenout. Převalí se na mě.

„Ale-“

Nekompromisně mě umlčí polibkem a já se ani nechci bránit.

*

Probudí mě nebývalá vůně, trochu se zavrtím a hmátnu po Sasukem, ale nahmatám jen studené místo, se vzteklým zabručením se přetočím na záda. Koukám do bílého stropu. Včera to bylo neuvěřitelné, ne že by předtím nebylo, ale včera a vlastně potažmo i dneska to bylo jiné. Hezky jiné. Zavrtím se, bez Sasukeho je tu zima, ale nechce se mi vylézat, pod peřinou je pořád větší teplo. Sbírám střípky odhodlání, vstanu a půjdu za ním a třeba ještě na chvíli přijde, je mi zima. Tak teď. Ani se nehnu. Dobrá, dobrá, tak teď. Pohnu prsty na nohou. Zrovna sbírám energii na další pokus, když se dveře otevřou a Sasuke přinese talíř plný vaflí. Překvapením pootevřu pusu, on vaří? Tvář mu rozjasní úsměv, když zjistí, že už jsem vzhůru.

„Musíš teď jíst za dva, jestli zbyde nějaký drobeček, tak se urazím,“ drobný motýlí polibek na rty.

Chytnu ho za ruku a přitáhnu ho k sobě, „pojď sem, je mi zima,“ zamumlám a donutím ho vlézt k sobě pod peřinu. Omotá kolem mě ruce a já mu přitisknu hlavu na hrudník, hned je mi tepleji.

Společně spořádáme všechny vafle, jsou moc dobré, řeknu to i nahlas.

„Máš šlehačku na nose,“ olízne mi ji. Pousměje se, má něco za lubem a mám takový dojem, že to něco se mi bude líbit.

Převalí mě pod sebe v ruce tubu šlehačky. Vymáčkne mi ji ještě trochu na nos.

„Je to roztomilé,“ prohlásí.

Kreslí si, nejdřív po obličeji, potom i níž. Klíční kosti a ňadra, tahle oblast ho zřejmě fascinuje nejvíc.

„Bude tě bolet břicho,“ vydechnu.

„Aspoň už ti není zima, ne?“

„To rozhodně ne,“ už se nebráním.

*

Když se odtamtud vyhrabeme, je už dávno po poledni. Paměť jsem si rozhodně osvěžila, řekla bych až v nadměrném množství. Ne, že bych si stěžovala. Držíme se za ruce, můj sen se vyplnil.

*

Zvažuji Hinatinu nabídku, možná je lepší to nevědět, ale chci mít jistotu a pokud něco není v pořádku, chci to vědět předem. „Ano, udělej to.“

Hinata jen přikývne. „Byakugan!“ upře své bledé oči na moje zvětšující se bříško.

Překvapeně vydechne a pak se jí ústa rozšíří do úsměvu.

„Co? Vidíš něco?“

„Jsou to dvojčata, naprosto zdravá dvojčata.“

*

„Tenten, víš, já… nechtěla bys bydlet se mnou? Chtěl jsem si pronajmout malý byt, ale nechci v něm bydlet sám.

Skočím mu kolem krku. „To víš, že chci.“

Silné paže se kolem mě omotají, bezpečí, tohle je bezpečí.

*

„Jedno už je venku!“ ozve se Ino.

„To ještě není konec?“

„Jen klid, miláčku, to zvládneme.“ Po prudkém stisknutí ruky jeho manželkou, už si není tak jistý.

*

„Chlapec a děvče, už jste vybrali jména?“

„Kaeda a Kazushi.“

„To jsou krásná jména.“

„Taky si myslím, Ino,“ poprvé se na ni doopravdy usměju.

Váhavě úsměv oplatí.

*

Udělal jsem to! Požádal jsem ji o ruku. Miluju ji. Vím to už dlouho, ale teď, přišlo mi, že je ta správná chvíle. Já se budu ženit! Ta představa je neuvěřitelná, ale vůbec ne nepříjemná, musím to říct Hinatě a Kimi… A Sasukemu, a- všem!

*

Dvě téměř stejné děti, hrající si na zahradě. Obě s tmavě šedými vlasy a černýma očima, někomu by mohli připadat hrůzostrašné, mě přijdou krásné. Ty nejkrásnější. Nemůžu uvěřit, že jsem opravdu dosáhla toho šťastného konce. Dřív jsem si myslela, že být Orochimarovým tělem je to štěstí, které potřebuju, ale teď vím, že to tak není, tohle je to, co jsem vždycky potřebovala. Zdravé děti, milující manžel, spousta přátel Hinata, Naruto, Neji s Tenten, Kakashi-sensei a poslední dobou i Ino, miluje ty dva malé skoro stejně, jako já. Jsem znovu těhotná, Sasuke si z toho dělá legraci, říká, že musíme mít co nejvíc dětí, aby oba naše klany zůstaly zachovány, ale já vím, že jen o tohle už mu dávno nejde

(Ero-)Jass