Dětská nevinnost

Hinatinu kapitolu jsem původně chtěla dát až na závěr, ale ono se to samo se to... Prostě jsem psala a je na světě. Je krátká, protože Hinatin život, prostě nebyl moc komplikovaný rodina, pravidla a Naruto. Sice docela závažné problémy, ale tak nějak to... no čtěte, uvidíte. V budoucnosti dostane asi nejvíc prostoru, tak si nemyslím že vadí, že ho v minulosti dostala tak málo...

Sedíme u stolu, musíme se chovat důstojně, jsme přece císařská rodina. Vlastně nebešťané, ale já tomu nevěřím, nejsme o nic víc, než ty lidé tam dole, jen jinak vystupujeme, jinak se chováme a oni věří, že jsme něco víc. Přesto, že jíme tiše a důstojně, cítím lásku. Je tu můj otec, moje matka i moje malá sestřička. Je legrační ji sledovat, jak se snaží vypadat vážně, moc jí to nejde, je roztomilá. Přesto, že jsme svázaní pravidly je tu cítit vzájemná náklonost a láska. Je mi 10.

*

Maminka je nemocná, nevím co jí je, už skoro nevychází se své komnaty. Nosím jí květiny, vím, že je to práce služebných a že bych to neměla dělat, ale chci je vybírat já, chci, aby byly ode mě. Maminka má radost, slabě se usmívá. Je mi 12.

*

Maminka je pořád nemocná, už jsem si na to tak nějak zvykla. Nosím jí květiny. Hanabi roste, už je jí 8 let, ten čas ale utíká. Je mi 14.

*

Hanabi chce květinovou zahrádku a já vím, že jí to nikdo neodmítne.

*

Jsem zvědavá a taky, někdo musí zasáhnout, kdyby si Hanabi moc vymýšlela. Sleduju ji, a když dojde na místo shledání, schovám se za strom, princezna špionka, jaká ironie. Už tam na ni čeká ten blonďatý mladík. Začnou si povídat, fascinuje mě jeho trpělivost, s jakou jí vymlouvá ty nejbláznivější nápady. Zajímavý mladík, vtipkuje a je tak nějak… sladký. Dost úvah, jsi princezna a tohle je nepřijatelné. Vydechnu. Znovu se zaposlouchám do rozhovoru, takže jezírko s vodopádem a spousta nejrůznějších květin. Mamince by se to líbilo, budu ji sem někdy muset vzít. Když Hanabi odejde, pomalým důstojným krokem se k mladíkovi vydám.

*

Myslím, že jsme přátelé, sice se pořád chováme formálně, ale často se vídáme a já ho mám čím dál radši a pak se to dozvím, pak se dozvím otcovo rozhodnutí a už nemůžu, dál už nemůžu. Je mi 16.

Jass