Pomsta vs. Láska (KimiSasu)

Naprostý nesmysl, pokřivení charakterů a bůhví co ještě, bože… Jo, řekněme, že Kimimaro není nemocný, ale Orochimaru si přesto přitáhl do úkrytu Sasukeho. A vlastně je všechno úplně jinak, konec je strašný, průběh ještě horší. Opět varuji, že psychicky zdraví jedinci by to neměli číst… Jestli najdete nějaké chyby, tak řekněte, nečetla jsem si to po sobě celé... Uvědomuju si, že celý průběh je trochu nepravděpodobný atd. Později mi také došlo, že Kimimaro je sice v anime jen chvíli, ale skoro celou dobu je polonahý, takže by to asi nešlo, takže tento faktor zanedbáme, každopádně na některých záběrech vážně vypadá jako holka, no ne?

Musím se chodit koupat pozdě, nevím, proč tak zarytě nechce, aby všichni věděli, co jsem, ale je to Orochimaru-sama, pro něj bych udělala cokoli. Teplá voda je tak uvolňující, opřu si hlavu o okraj lázně. Uslyším kroky, sakra, ručník je moc daleko a stejně by toho moc neschoval, doufám, že je to některá z dívek, že jde do vedlejší lázně, modlím se k bohům známým i neznámým, nikdy jsem nebyla příliš zbožná, teď se mi to vrací. Do háje. Ponořím se do lázně až po nos, sedím čelem ke dveřím, napínám pohled, kdo přijde. Uchiha Sasuke, do háje, ještě lepší, kdyby to byl kdokoli jiný, mohla bych ho poslat do háje, ale takhle? Bez šance. Všimne si mě, ale nepozdraví a beze slova se svlékne, uhnu pohledem, ale něco mi ho k němu bez ustání přitahuje. Má pěknou postavu a - zde perverzní myšlenky raději utneme, řekněme, že Kimimaro si měřil pohledem Sasukeho nejrůznější proporce a došel k závěru, že není tak plně ošklivý – zčervenám, ještě že je ta voda teplá, bude si myslet, že je to tím horkem, ulehčeně vydechnu.

„Jsi nějaký nervózní, Kimimaro, děje se něco?“

„Ale vůbec ne.“

„Mohl bys mi podat mýdlo?“

„C-co?“

„Mýdlo, leží za tebou.“

„Oh, jistě.“

Automaticky se trošku nadzvednu a podám mu mýdlo, místo mýdla však chytne moji ruku a donutí si mě stoupnout, tak tohle je problém…

„Věděl jsem to,“ prohlásí neutrálně a dovolí mi se posadit.

„J-jak bys to mohl vědět?“ trochu se mi třese hlas.

„I když se snažíš vypadat jako kluk, vypadáš prostě jako holka, koupáš se tu pozdě večer každý den, a když jsem se před tebou svléknul, zrudla jsi, jako holka.“

„Orochimaru-sama mě zabije.“

„A co když se to nedozví?“

„Jak by mohl, vždyť-“

„Mohlo by to být naše malé tajemství,“ přejede mi prstem po paži, to je vážně z deště pod okap. Ale není zas tak ošklivý, a i když jsem si to takhle poprvé nepředstavovala, lepší už to asi nebude… (Jsem na ni hodná, vidíte, Orochimaru ji ani neznásilnil…)

„Dobrá.“

„To sis to rozmyslela rychle.“

„Radši ty, než trest.“

„Hmmm, tak to asi nejsem na žebříčku moc vysoko, co?“ Přisune se ke mně blíž a dá mi ruku kolem ramen.

„To rozhodně ne,“ tím ale s klidným přístupem končím, protože mu ruka z mého ramene sjede k ňadru, které začne mnout, pokračuje v rozhovoru jakoby nic.

„Jsi tu už od malička a všichni, kromě Orochimara si myslí, že jsi kluk, je to tak?“

„Ano,“ zasténám.

„Měl tě Orochimaru?“

„Ne,“ nemá cenu odporovat, nechci odporovat.

„Takže jsi panna,“ konstatuje.

Už nemám sílu tvořit slova, souhlasně zasténám, silněji.

Přitáhne si mě na klín , jednou rukou mi stále svírá ňadro, druhou mě donutí obtočit mu nohy kolem pasu, přitisknu se k němu. Cítím ho všude, cítí mě tak, jak mě ještě nikdo necítil, vidí mě tak jak mě ještě nikdo neviděl a přes to se tváří chladně a soustředěně. Položím mu ruku na srdce, zběsile tluče, takže není tak chladný jak vypadá. Zřejmě mě za to odhalení chce potrestat, protože mě donutí trochu povolit sevření nohou a vnikne do mě prstem, to už je na mě moc, nahlas zasténám, položí mi ruku na pusu. V tu chvíli si uvědomím další reakci jeho těla, která dokazuje, že není kostka ledu. Zřejmě už nechce čekat. Zvene mě a vyleze z lázně, položí mě na tatami, kousek od lázně. Lehne si na mě a tím samým pohybem do mě vnikne, chvíli počká, abych si ne něj zvykla, taková ohleduplnost mě překvapí. Začne se ve mně hýbat a moje tělo začne samo reagovat a najednou jsme jeden. Jedna bytost, jedna mysl a pak se ta mysl roztříští.

*

Před dvěma dny.

Zavolal si mě Orochimaru.

„Všiml sis na Kimimarovi něčeho zvlášního?“

„Nevím co máš namysli.“

„Je to dívka.“

„Trochu mi to tak připadalo, ale nečekal jsem že opravdu…“ zahloubám se.

„Chci, abys ji svedl.“

„Cože, proč?“

„Zajímá mě jaká kombinace kekkei genkai vznikne a teď už běž.“

*

„Přijď zítra v jednu ke mně do ložnice,“ a je pryč.

*

Sakra, chce abych s ní měl dítě, nesmím jí to říct, ale zároveň mám pocit, že se z toho začíná stávat něco víc. Víc než chci. Víc než potřebuju.

*

Celý den jsem tak trochu mimo, nevím jestli se těším, nebo mám strach, chci ho vidět, chci ho cíti na sobě, ale zároveň… se bojím.

Chci ho překvapit, vím, že jestli mě někdo takhle uvidí na chodbě jsem nahraná, ale namaluju se trochu jinak než obvykle a a obléknu si malou červenou košilku, kterou jsem kdysi ukradla Tayuye, přehodím přes sebe župan a vlasy nechám rozpuštěné. Čas vyrazit.

Rychle běžím chodbou, v jednu už klepu, a rychle vklouznu dovnitř. Sasuke u stolu něco sepisuje, neotočí se. Shodím ze sebe župan, potichu přejdu až k němu a přitisknu se mu ňadry na záda, obtočím kolem něj ruce. Sasuke přestane psát a čeká, co budu dělat. Políbím ho na krk a rukama zatím rozvazuji stuhu, kterou má převázanou košili, vjedu mu pod ní rukama, Sasuke to dlouho nevydrží, vstane, otočí se a zalapá po dechu. „Bože.“ Cool chlad už zřejmě není v módě. Rukama vjede přímo pod košilku, zastaví se na zadečku a přitáhne si mě k sobě, chvíli mě propaluje pohledem a pak prohlásí, „Moje sebeovládání je silný, ale o tohle sis koledovala.“ Políbí mě.

„Co?“

Posune ruce výš a zastaví mi je na bocích, zvedne mě a posadí na stůl, přímo na rozdělanou práci. Zdá se, že opravdu ztratil klid, protože místo aby se svlékal s rozmyslem a klidně, tak divoce poskakuje po jedné noze, za chvíli je nahý, chci si košilku taky stáhnout, ale zarazí mě, „tu si nech na sobě.“

Vstoupí mezi mé rozevřené nohy, vtáhnu ho do sebe.

*

Hlavu má položenou na mé hrudi, košilku někdy vprostřed večera ztratila. Prohlížím si ji, je tak krásná, střední postavy, i když mě připadá spíš drobnější s bílo-šedými vlasy, dvě roztomilé červené tečky na čele, nádherné oči a božské rty. Klíční kosti, miluju její klíční kosti, ten důlek mezi nimi i to drobné tetování, sjedu pohledem níž, drobnější ňadra, štíhlý pas a nohy, ty nohy… Panebože, co budu dělat, až se dozví, proč to dělám, už nikdy se mnou nepromluví.

„Měla bych už jít.“

Fajn, končím s přemýšlením, „v žádném případě,“ prohlásím a převalím ji pod sebe.

„Ale-“

„Nech těch protestů, nebo tě budu muset potrestat.“

*

Orochimaru-sama byl pro mě vždycky vším, ale teď tu byl i Sasuke. Jsem bezradná, nevím co se děje, ale Sasukeho miluju, teď to vím jistě. Budu si mezi nimi muset vybrat, a co pak? Nechci si vybírat, jsem hamoun.

*

Jak jsem k sobě mohl pustit ty pocity? Rodinu jsem ztratil, bratr mě zradil, ostatní jsou mrtví. Přátele jsem opustil, Sakuru, Kakashiho-sensei, i Naruta, mého nejlepšího přítele. Kvůli pomstě. Tak proč mi na ní teď vůbec nezáleží, proč mi teď záleží jen na ní, na Kimi. Nesmím nic cítit, jen nenávist, abych ho mohl zabít, abych mohl zabít svého bratra. Ne, na bratrovi už nezáleží, ať si dělá, co chce.

*

Vztah se Sasukem pokračuje a já si jednoho rána uvědomím dost znepokojivý fakt, sakra, tak je to jisté, jsem těhotná, co budu do háje dělat? Musím mu to říct, jestli se to dozví Orochimaru, jsme namydlení. Jdu za ním, chci běžet, ale ovládnu se, hlavně klid, jen klid, jestli přitáhnu pozornost- ne, tuhle myšlenku raději ani nechci dokončit. Zrychleně dýchám. Jsem tu, zaklepu, vejdu dovnitř a zhroutím se hned za dveřmi.

„Co se děje, Kimi?“

„J-já já-“

Přejde ke mně a obejme mě, „jen klid, uklidni se.“

Položím mu hlavu na rameno a vdechuji jeho vůni, je to uklidňující. „Jsem těhotná.“

Sasukeho objetí trochu ztuhne, ale nepustí mě. „Musíme utéct, prohlásí bez jediného zaváhání.“

„Já vím.“

„Dobrá, dnes večer, řeknu Orochimarovi, že si chceme, já nevím, třeba ulovit večeři králíka, nebo tak něco…“

„Dobře.“

„Buď připravená, nesmíš si toho s sebou vzít moc.“

„Jasně, já vím.“

„A teď už radši běž, nebo to bude podezřelé.“

*

Potom co za sebou zavře dveře, se ponořím do zamyšlení, teď bych měl jít za Orochimarem a všechno mu vyžvanit, ale vím, že to neudělám, nezradím ji. Nikdy bych to nemohl udělat. S sebou si nic vzít nepotřebuju, jen katanu. Fajn, to zvládnu, jde se za Orochimarem.

Cestou přemýšlím, králík není příliš dobrá záminka, co kdybych to zkusil zaonačit trochu jinak, řeknu mu, že to má být romantická procházka, že chci Kimi dokázat, že ji miluju a že jestli nás bude někdo sledovat, celé to zkazí, to by mohlo vyjít.

Když to Orochimarovi vyložím a on souhlasí, spadne mi obrovský kámen ze srdce. Tak to by bylo, teď jen vydržet do západu slunce.

*

Zatím šlo všechno jako na drátku, byli jsme už dva kilometry od Orochimarova úkrytu. Chytnu ji za ruku, pojď, teď už můžeme běžet, rozeběhnu se a Kimi se mnou, uběhli jsme pět kilometrů a pořád nic, skvěle. Po dalších třech už Kimi nemůže. Do háje, zapomněl jsem, že je těhotná. Přes všechny její protesty ji zvednu do náručí, nevím, kam běžím, hlavně hodně daleko od něj. Jsme ticho.

„Víš, že tě miluju?“

„Já tě taky miluju,“ a v tu chvíli vím, že je to pravda. Musím jí to říct, nemůžu před ní mít tak velké tajemství, choulí se mi v náručí s takovou důvěrou, možná ji teď ztratím, ale nechci s ní žít ve lži. „Nejdřív si byla úkol, Orochimaru chtěl vědět, jak na sebe budou reagovat naše kekkei genkai, musel jsem souhlasit, ale pak, když jsem tě viděl jako dívku, byla jsi tak krásná a pak jsem si uvědomil, že tě miluju a ty jsi otěhotněla, nemohl jsem naše dítě nechat tomu,“ zbrzdím všechny sprosté přídomky, které se mi derou na jazyk, „tomu nukeninovi.“

„Dobrá,“ bere to naprosto s klidem, k nepochopení. „Kam míříme?“

„Já nevím,“ a najednou stojíme před branou Konohy. Zarazím se, můžu po tom všem pořád dovnitř? „Dobrá, zkusíme to tady, ale nezaručuju, že mě ty lidi tady neukamenujou.“ Jdu směrem k bráně. „Kotetsu, Izumo, chci se vrátit,“ skloním hlavu, chci, aby věděli, že jsem nepřišel bojovat.

„To ti to teda trvalo!“ prohlásí Kotetsu.

„Jdi za Tsunade, my seženeme Naruta,“ dodá Izuma.

„A zavři tu pusu, nepotřebujeme vidět tvůj perfektní chrup.“

A sakra, rychle zavřu pusu.

„A kdo je ta kočka?“ Ukáže Izuma na Kimi.

„To je Kimi,“ odpovím jednoduše a rychlým krokem jdu za Tsunade.

*

Po dlouhém rozhovoru s Tsunade, nám dovolila zůstat. Uchiha čtvrť byla stejně prázdná a místa k bydlení dost. V tu chvíli se vřítil dovnitř Naruto a skočil mi kolem krku.

„Já věděl, že nejsi takovej kre*én, abys zůstal u Orochimara moc dlouho.“

Musím se usmát, „Jak bych tam mohl zůstat bez vás, brácho.“ V tu chvíli mám pocit, že Narutovi vypadnou oči z důlků.

„Takže vážně zůstaneš?“

„Jistě.“

„A kdy se budete brát?“

„C-cože?“ trochu mě jeho dotaz zaskočí.

„No, ty a ta kočka vedle tebe.“

Podívám se na Kimi, „Víš, mi jsme tak daleko nikdy neuvažovali.“

Kimi mi stiskne ruku, s porozuměním se na sebe koukáme, „Takže co nejdřív.“

„Co bys Naruto řekl na pozici kmotra?“

„C-cože?“ Dostat Naruta dvakrát v tak krátkém čase, asi jsem se dost zlepšil.

„Kmotr, víš, to je ten člověk co-“

„Já vím co je to kmotr, dattebayo. Takže vy budete mít dítě?“

„Jo,“ v tu chvíli si uvědomím, že se přihlouple křením a sakra, moje prestiž asi rychle klesne.

„V tom případě budu kmotr rád, dattebayo!“ prohlásí Naruto vážně, i když tím dattebayo na konci to dost shodil.

„Tak jestli už jste skončili, tak vypadněte z mé kanceláře, ať se můžu o-, ať můžu začít něco dělat.“

„Pojďte, zajdeme na rámen, zvu vás.“

„Taková nabídka se od tebe nedá odmítnout, Naruto.“

Cestou potkáme Hinatu, Naruto ji pozdraví, ale nic víc, sakra, to se pořád ještě nerozhoupala? Šibalsky se pousměju. „Ahoj, Hinata-chan, nechceš s námi jít na rámen? Naruto nás zve a aniž bych čekal na odpověď, postrkuju ji mezi nás, jen doufám, že se její city mezitím nezměnily.

Jídlo probíhá ve veselém duchu, někdy v půlce si Naruta odtáhnu stranou, „je čas ti otevřít oči, troubo, copak sis ještě pořád nevšiml, že je do tebe Hinata-chan zamilovaná?“

„Co? Dattebayo?“ Ha, tři jedna pro mě.

„Takže nevšiml, teď už to víš, tak se podle toho začni chovat.“

Vrátíme se k ostatním.

Po jídle doprovází Naruto Hinatu domů, tak přeci jenom si to vzal k srdci.

*

Jsme u něj v domě, je obrovský, starý a kupodivu je i vybavený, vypadá překvapeně, taky to nečekal. No co, to mi rozhodně nevadí.

„Jsem unavená, jdu si lehnout.“

„Jistě miláčku.“

Políbím ho na dobrou noc a jdu směrem který mi ukázal, zabořím se do postele, za chvíli už spím.

*

Dost jsem se s Hinatou spřátelila, chvíli po našem příjezdu začala chodit s Narutem, takže jsme se dost vídali, kamarádila jsem se i s Tenten, je moc milá. A jak nám po dlouhém naléhání prozradila, že je zamilovaná do Nejiho, možná bych si mohla trochu zahrát na dohazovačku. Sakura s Ino bohužel nevzaly příliš dobře, že jsem jim sebrala jejich Sasíčka, takže možná později.

Vybírali jsme s holkama svatební šaty, trvalo nám to dlouho, ale potom jsem je uviděla a věděla jsem, že to jsou ty pravé. Prostě jsem je musela mít a taky jsem je měla. Výběr bot, šperků a dalších, podle mě naprosto zbytečných věcí, proběhl už rychleji a za chvíli jsem se mohla vrátit domů.

*

Stojím na konci uličky, je tu se mnou Naruto, jako můj svědek a Hinata jako svědek Kimi, uličkou přichází jediná družička s družbou. Tak teď už chápu, proč mi Kimi nechtěla ukázat šaty družiček, vlastně družičky, mírně řečeno, jsou vyzývavé. Tenten a Neji, přemýšlím, jestli tím Kimi něco sledovala, protože mi Nejiho jako družbu vpodstatě vnutila, moc se s ním neznám, ale stejně nevím, koho jinýho bych měl vybrat, je mi to vlastně jedno. A pak se objeví ona, nejsem si jistý, jestli vedle ní dokážu stát až do konce obřadu, mám chuť to z ní strhat už teď, bože. Takovéhle šaty ušili k mučení ženicha. Vlasy si vyčesala nahoru, takže odkryla celý krk, červeně nalíčená, téměř stejně jako obvykle, ale tak nějak slavnostněji, tmavě rudý korzet, obepínající její hrudník, ze kterého ukazuje víc, než bych si představoval, bílá splývavá sukně do půli lýtek s červeným lemováním, boty na podpatku a kytice jakýchsi rudých lučních květin (Sasuke se nevyzná v biologii, tudíž to nemohl poznat, ale jedná se o kohoutek). Ze samotného obřadu si téměř nic nepamatuju, naprosto mi zatemnila mozek, až na ten polibek, tam to bylo ošemetné, přeci jen, soulož v kostele není zrovna vhodná a to jsem ještě pominul všechny svatební hosty. Pak přišel na řadu svatební tanec, začínal jsem já s Kimi, potom se přidal Naruto s Hinatou, a nakonec Neji s Tenten. Konečně jsem si ji mohl přitáhnout k sobě. „Opravdu byli nutné tak vyzývavé šaty?“

Nevině se na mě podívá. „Ony jsou vyzývavé?“

„Za to tě večer budu muset potrestat.“

„Proč jen mi zní vyhlídka na trest tak lákavě?“

*

Byla to jeho partnerka z týmu, kamarádka, rozhodně nic jiného, tak proč z ní, od té chvíle co ji viděl v těch šatech, nemohl spustit oči. Špagetová ramínka, hluboký výstřih a rozparek do půlky stehna a to nemluvím o vykrojení za zádech, jak mi tohle sakra mohla Kimi udělat?! Zhluboka se nadechnu, teď je řada na nás, abychom se přidali k tanci. Nabídnu jí rámě a vedu na taneční parket, koukám se do těch čokoládově hnědých očí, protože odtud bych mohl mít docela pěkný výhled i na jiné části těla a to by nebylo… Bylo by to zvrhlé, tak! Tanec končí a já ji odvádím z parketu. „Nemáš žízeň?“

„Docela jo,“ usměje se.

Vezmu si skleničku vína, ona taky. Ťukneme si a za chvíli je v nás. „Hmmm, je dobré,“ prohlásím a sáhnu po další skleničce.

Tančíme, pijeme, tančíme a pijeme. Zábrany začínají opadávat, najednou zjistím, že tisknu Tenten ke zdi a divoce ji líbu. Nezdá se, že by jí to vadilo. Vjedu jí rukou do rozparku, ale pak se zarazím. „Sakra, tady nemůžeme…“

Vrávoráme po chodbě, otevřu nějaké dveře, záchodky, zase je zavřu. Zkusím další, ložnice, sakra, už je zabraná, Naruto s Hinatou se zřejmě opili dřív než mi. V rámci možností potichu zavřu. Další dveře, ložnice, prázdná ložnice, miluju tě Sasuke. Vtáhnu Tenten dovnitř a poučen z Naruta a Hinaty zamknu dveře. Podívám se na Tenten, dneska rozhodně nebudu spát.

„Kde jsme to skončili?“

*

Konečně se nám podařilo utéct, mám chuť ji zatáhnout do některé z těch ložnic, ale ovládnu se, podle tradice ji musím přenést přes práh domu. Nasedneme do připraveného auta, od řidiče nás dělí kouřové sklo. Posadím si ji na klín, líbu ji na rty, obličej, klíční kosti, na tetování mezi nimi i na ňadra, ruce už mám dávno pod sukní, ale nechci zajít dál, ne v autě, už abychom tam byli, začínám ztrácet kontrolu. Jako by mi řidič četl myšlenky, „jsme tady.“

Otevřu dveře auta, je mi jedno co si kdo bude myslet, stejně nás pravděpodobně, díky absenci sousedů, nikdo neuvidí, zvednu ji do náručí a vystřelím z auta, slyším řidičův smích, ale je mi to jedno. Rozrazím dveře a zase je za sebou kopnutím zabouchnu. Běžím k ložnici a položím ji na postel.

„Víš, tyhle šaty ve mně probouzí neskutečně chlípné myšlenky.“

„To byl taky účel,“ zhluboka se nadechne, což má za následek že se jí poprsí ještě víc nadme.

„Přestaň mě dráždit.“

„Tak tam přestaň tak zírat a pojď ke mně.“

*

„Jsou to dvojčata!“

„Cože? To ještě není konec?“

„Klid miláčku, to zvládneme.“

*

„Chlapec a děvče, už jste vybrali jména?“

„Kaeda a Kazushi.“

*

Dvě děti hrající si na zahradě, nemůžu uvěřit, že jsme došli šťastného konce. Zdravé děti, milující manžel a několik dobrých přátel – Naruto, Hinata, Tenten, Neji a Kakashi-sensei patří mezi ty nejlepší. Jsem znovu těhotná, jak z legrace říká Sasuke, musíme mít co nejvíc dětí, aby oba naše klany zůstaly zachovány, ale já vím, že mu dávno nejde jen o tohle.

Bože, už jenom dodat a žili spolu šťastně až na věky, chtěla jsem to utnout dřív, ale pak se do toho zamotalo dohazovačství, ani nevíte, kolik mě stálo sil to Nejimu a Tenten takhle utnout, jsou to muflíci, dobře se mi o nich píše… Každopádně kdyby někdo neměl mých perverzností dost, ráda napíšu speciální kraťounkou povídku co se tam dělo… Bože můj mozek už to začal zpracovávat… Měla bych konečně napsat něco slušného, už vím, dám sem svojí první NaruHina, krátká, strašná, nevinná, sladká patlanina, žádné perverznosti ani krev, jen omdlévání… ano, ano, ano *spokojeně si mne ruce*, uvidíte moji normální stránku…