Oheň a Voda (YaKo)

Tuhle povídku jsem napsala asi před půl rokem, Naruta jsem ještě neměla dokoukaného, takže tohle všechno se zakládá jen na mé intuici (zajímavé, že jsem nebyla zas tak daleko od pravdy...). Není to nic moc, ale není to taky úplně špatné a byla by škoda nechat to shnít v mém sešitě...

Milovala ho. Vždycky byl její nejlepší přítel. Přežívali spolu už jako malé děti. Nagata taky milovala, ale jinak, jako přítele, jako bratra. Ale Yahiko, brzy si uvědomila, že ho opravdu miluje. Chránil jí. Jeho odvaha, odhodání, touha po svobodě. Jeho zářivé vlasy, hřejivé milé oči. Jeho obličej, štíhlé tělo. To všechno milovala. Byli přátelé, ale to se změnilo.

Trvalo mu dlouho, než si uvědomil, že ji miluje. Její přítomnost byla neustálá, její podpora, její inteligence, vyrovnanost. To ona mu pomáhala, když se vrhal bez rozmyslu do akce, to ona ho zarazila a poukázala na kśkutečnost, kterou přehlédl. Miloval ji. Její dlouhé modré vlasy, přívětivé oči, jemné prsty, kterými z papíru tvořila zázraky. Drobná štíhlá postava. Konan, i její jméno mu přišlo krásné. Byli jako oheň a voda a přesto ji miloval. Ze začátku mu stačila její přítomnost, ale potom začal potřebovat víc, musel vědět, jestli i ona miluje jeho.

Pršlo. V zemi deště vždycky pršelo. Seděli uvnitř, Nagato vyřizoval něco venku a oni plánovali další postup. Seděli na zemi naproti sobě.
Dívala se na něho, něco vysvětloval, ale ona to nevnímala. Všímala si jen jeho, bylo vidět, jak moc to pro něj znamená, ta jiskra v jeho očích. Najednou zmlkl a podíval se na ní. Měla by uhnout, měla by něco říc, jestli se na sebe budou dívat jěště chvíli, vybuchne. najenou byl tak blízko. Přejel jí prstem po tváři a zastavil se na bradě. Políbil ji. Jemně. Vypadalo to, že se chce odtáhnout, ale jakoby si to rozmyslel a zajel jí druhou rukou do vlasů. Omotala mu ruce kolem krku. Nechtěla se držet zpátky. Konečně, po několika letech necítila žádnou bolest. Byla šťastná a nemínila se toho štěstí hned tak vzdát. (Snažila jsem se jemně naznačit, že se spolu vyspali, ale jestli to tak nevidíte, tak si tuto poznámku klidně odmyslete...)

Ne, Konan ne! Proč ona?
"Musíš si vybrat. Teď vytáhni ten nůž a zabij ho."
Na Nagatově obličeji vidím, že to nedokáže, vybere si mě. Nechá Konan zemřít. Rozhodnu se rychle. Nagato se ke mně pootočí a já neváhám, rozběhnu se a spadnu na kunai na Nagatově ruce.
"Yahiko, cos to-"
Slyším Konanin výkřik. "Konan a ty, vy musíte žít. Ty jsi most k míru a ona bude tvůj pilíř, pomůže ti."
Miluju tě, Konan, ani nevíš, jak moc. Zemřel jsem s pohledem upřeným na ní. Doufám, že bude v bezpečí.

"Yahiko, ne!" Můj malý svět se rozpadnul jako domeček z karet. V srdci se mi otevřela obrovská díra a taky nenávist, ach, jak já ho nenávidím, nenávidím Hanza Salamandra. Vzal mi Yahika, moji lásku. Nagatovi oči se měnili. Neměl by tohle dělat, pomyslela si, ale bylo jí to jedno, chtěla Hanzovu smrt, za každou cenu. A taky ji dostane. Pozná její bolest.

Jass