"Nejsem obyčejný zvhrlík, jsem SUPER zvrhlík!" - Ero-sennin, Jiraya-sensei

středa 19. března 2014

Neopouštěj staré věci pro nové



Tenhle článek berte jako totální výkřik náhlého osvícení *tváří se jako Buddha*. Napadlo mě to zničehonic, když jsem čekala na autobus a kousek ode mě vybírali dva bezdomovci popelnici. Takže asi tak :D.

Přiznejme si na rovinu, kdo z nás má špatný pocit, když jde vynést odpadky a popelnici tam vybírá nějaký bezdomovec, asi každý má v podvědomí strach a tak trochu pokládá tyto lidi za nebezpečné, neříkám, že někteří nejsou, ale velká část se tak dolů propadla díky nešťastné náhodě nebo nehodě. Samozřejmě jsou tu i tací, kteří se tam dostali vlastní blbostí, ale o tom jsem mluvit nechtěla. Vezměte si, kolik použitelných věcí házíme do popelnic, jak věci, které se dají ještě nějak zrecyklovat – například hliník – házíme do směsného odpadu. Nebo plata od vajíček, v naší rodině se například pečlivě skladují a pak se vozí tetě na venkov a ona nám je vrací plné… Neříkám, že zrovna tuhle možnost má každý, ale když už to tak řeknu, na našem světě se kupí odpadky, rostou skládky a proč? Řekněme si to na rovinu, hrůza. A teď se dostanu k tomu, jak to souvisí s těmi bezdomovci. Představte si, že nemáte práci, protože nemáte trvalé bydliště, nikde vás nezaměstnají, moc možností jak si vydělat nemáte, tak začnete prohrabávat popelnice, nikdy mě nenapadlo, co všechno takovým bezdomovcům přijde cenné, ale když jsem viděla ten jejich vozík, trochu jsem se styděla, protože mnohdy vyhodím věc, která je mnohem méně zničená. Kusy kovu, ty plata od vajíček, rozbitá židle… Když to tak vezmu, tak vlastně zachraňují Zemi před mořem odpadků – na rozdíl od nás.
Mě se okamžitě vybavila tahle písnička, tak ji tu máte... (ještě na to docela pasuje i Semiška, ale tahle víc...)

Tenhle článek berte jak chcete, můžete ho brát vážně, ale pokud vás nějakým způsobem uráží, nebo co já vím, klidně mi to napište a nebo to prostě ignorujte…
Jass

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář :D Alespoň doufám, že je za co děkovat... Ale jak mi nedávno někdo řekl, vždycky je za co děkovat, takže díky!